Nevlastní bratr (Korekce)

9. Kapitola 🌟

Večer:

Vzala jsem si oblečení a šla do koupelny, když v tom na chodbě stála úplně cizí holka. Byla to bruneta, tak 16 let.

,,Můžu se tě prosím zeptat?'' Vykulila jsem na ní oči.

,,Jasně ptej se.'' Zasmála se.

,,Proč stojíš na chodbě v mém domě a já tě nikdy v životě neviděla?!''

,,Ta je tu se mnou. Už je stejně na odchodu. Pa...em...Hanno?'' Usmál se Jacob.

,,Já jsem Tania.'' Usmála se taky a odešla. Bylo to divné, on si splete její jméno a ona se jen usměje. Já bych zuřila. A hlavně chodí s Am, ne?

Umyla jsem se a šla jsem si lehnout. Nemohla jsem usnout. Stále jsem musela myslet na to, kdo asi byla ta holka. Jestli jeho kamarádka, nebo holka, nebo jestli to nebyla nějaká štětka. To snad ne, určitě to byla jenom kamarádka. Proč na to myslím, má mi to být jedno?! Vždyť mě nezajímá. Nebo,....Je to můj brácha! Vlastně ještě ne. Ne, stejně, má přítelkyni.

Najednou se objevil ve dveřích.

,,Co potřebuješ?'' Řekla jsem nervózním hlasem.

,,Jenom jsem ti chtěl říct, že ráno jdi do školy sama. Já ještě něco musím zařídit. Je to důležité.''

,,Dobře.'' Odpověděla jsem chladně. Podívala jsem se ke dveřím a už tam nikdo nestál. Byla jsem naštvaná. Co když mě zase zmlátí? Co má sakra tak důležitého?!

Zrovna odbilo 0:00 a já stále nemohla usnout. Zvedla jsem se z postele a tiše jsem se přesunula do kuchyně. U jídelního stolu seděla Jane.

,,Ahoj, taky nemůžeš spát?'' Mrkla na mě. Pouze jsem souhlasně přikývla.

Z lednice jsem si vytáhla mléko a udělala si kakao. Vzala jsem hrníček a posadila jsem se k Jane.

,,Mel, řekni mi pravdu. Mlátí tě ve škole někdo? Nikomu to neřeknu.'' Zadívala se mi do očí.

,,Jo, partička kluků. Jsou z vyšších tříd. Ale Jacob jim včera domluvil.''

,,Od toho máš všude na těle ty jizvy?'' Podívala se na mé ruce. Je pravdou, že ty jizvy jsem tam měla.

,,Asi jo.'' Zesmutněla jsem.

,,Dobře, jsem ráda, že jsi mi to řekla.''

Dopila jsem kakao a dala hrnek do dřezu. Přišla jsem před svůj pokoj a z Jacobova pokoje se ozývaly zvláštní zvuky. Aha, už vím, po chvilce mi došlo, že tam Jacob není sám. Vešla jsem do pokoje a rychle usnula. Bylo mi z toho zle. Byla to už druhá za den.