Tell me what to do [Yoongi]

*9*

„Kde je? Proč tady není taky?" vyhrkl Jimin zklamaně, když jsme přijali příchozí hovor.

„Spí, protože zítra brzy ráno letí letadlo." Odvětil jsem a protočil očima. Vždyť je tu jedenáct večer, je jasný, že tak malé dítě bude spát. Bál jsem se, že se semnou začne třeba hádat nebo bude odporovat, ale poslechla mě úplně bez reptání. Poprosila o pohádku, kterou jí ale přečetl Taehyung, no a pak usnula. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že ji Denise opravdu dobře vychovala. Můžu být jen rád, že to není nějaký ďábel.

„Mluvili jste s vedením?" zeptal jsem se.

„Jo, až dorazíš, máš se tam hlásit. Prý společně vymyslíte co a jak."

Pořád mi nedocházelo, že se to děje, ale už je na čase, abych si to uvědomil. Ellie ležela vedle v pokoji a u dveří stály naše kufry včetně té růžové hrůzy s puntíky. Ona vážně jede s námi. Semnou. Je to šílené.

„Byli hodně naštvaní? Nebo, co říkali?" zajímalo mě. Měl jsem strach, co na to asi tak řeknou. Nedalo se s tím ale stejně nic dělat. Situace je zkrátka taková a tečka.

„Překvapení – to byli. Ale fakt nevím, co řeknou tobě, až se tam objevíš." Řekl mi na to Namjoon.

„To bude ok, pravděpodobně uspořádají tiskovku nebo tak něco, a tam řekneš, jak se věci mají." Vzal mě Taehyung, který seděl vedle mě, kolem ramen.

„No jo, ale víš jaké to bude? Přiznat všem, že mám dítě, o kterém jsem neměl celou jeho existenci až do teď ani ponětí?" prohrábnul jsem si ofinu znaveně. Byl jsem unavený po celodenním balení a s přicházející nervozitou se ve mně probouzela taky nespavost. Vlastně za dobu, co v Paříži jsme, jsem se pořádně nevyspal.

„Na nic, já vím. Ale řekneš to jen jednou a víckrát se k tomu vyjadřovat nemusíš. Možná z toho bude na chvíli halo, no pak se to uklidní a lidi dají pokoj. Fanoušci se prostě musejí smířit." Zmáčkl mou ruku povzbudivě. Můžu být vlastně rád, že ty kluky mám. Kdybych byl umělec sám za sebe, neměl bych pravděpodobně nikoho, s kým bych mohl takové věci probírat. Byl bych úplně sám.

„Asi jo..." měl jsem v plánu pokračovat, ale něco mě zatahalo za tričko, a pak se mezi námi objevila Ellie.

Rozespale se podívala nejdřív na nás, a pak na notebook, který byl nějak podezřele ticho. Všichni do jednoho na ni totiž hleděli.

„Co je, kočičko?" vzal ji Taehyung hned k sobě do náruče.

Něco mu pošeptala do ucha a on chápavě přikývl.

„Zdál se jí zlý sen." Vysvětlil, když jsem se zatvářil nechápavě.

„Ta je rozkošná." Zatvářil se Hoseok blaženě a ostatní mu začali přikyvovat v souhlasu.

„Mám jít s tebou odehnat bubáky?" zeptal se Tae.

Na to zavrtěla hlavou, a pak se pro mé překvapení natáhla ke mně. Bez řečí jsem si ji posadil na klín a neklidně se zavrtěl, když mě objala svýma malýma rukama.

„Můžu tu na chvíli být?" podívala se na mě nadějně.

„Ale jen chvilku. Pak tě strejda zase doprovodí do postele, jo?" odvětil jsem ji a natáhl se pro deku, která ležela vedle. Měla jenom pyžamo a pravděpodobně jí musela být zima. Zabalil jsem jí proto do deky a nechal ji, ať se uvelebí.

„A proč ne ty?" našpulila rtíky.

„Tak třeba já." Vzdal jsem to, na což se ona pousmála, a pak hlavu zabořila někam do mého trička.