Tell me what to do [Yoongi]

*22*

Tahle noc byla jednou z nejtěžších a taky nejhorších nocí v mém životě. Na druhý den, kdy jsem byl naprosto rozlámaný a unavený, jsem myslel, že se snad vyvrátím. Usnuli jsme se Samanthou na gauči, a pak nás vzbudil můj necitlivý budík, který jsem měl nastavený.

Po kávě, kterou jsem si vypil během cesty do nemocnice, jsem byl alespoň trošku použitelný. Měl jsem strach, co mě čeká, ale rozhodl jsem se, že se tomu zkrátka postavím čelem. Budu silný a přijmu všechno, co mi doktor řekne.

Neměl jsem dobrý pocit, když jsme opět zasedli do jeho kanceláře. Připisuji to však především tomu, že zkrátka nemám rád doktory.

„Dneska ráno jsme provedli veškeré testy," řekl.

„Dobře, a?" čekal jsem.

„Vaše dcera sice leukémii nemá, ale z toho, co jsem vyčetl z její karty, kterou mi kolegové z Paříže v noci poslali..." zadíval se do počítače.

„... tu je možnost, že se objeví později," dodal.

Popravdě nevím, jestli jsem se měl radovat nebo ne, nebo co to vlastně bylo. Nemocná není, ale kdykoli být může? Tak ať to do háje nějak vysvětlí, ne?!

Cítil jsem, jak se mi potila ruka, za kterou mě Samantha pevně držela. Vypadala dnes ráno podobně zbídačeně, jako já.

„Budeme to ale pravidelně sledovat, takže se nemusíte bát. Kdyby náhodou nemoc propukla, začneme to ihned řešit," usmál se na závěr.

Tohle jsem chtěl a zároveň nechtěl slyšet. Chtěl jsem slyšet, že teď je v pořádku a nic jí není. Ale to, že to může propuknout i později? Jaká je vůbec šance, že se to stane? Je to jako časovaná bomba. Netušíme, kdy bouchne.

Poděkovali jsme tedy doktorovi, a pak se vydali za ní do pokoje. Na mé překvapení tam byl už Taehyung s Kookem a spolu s nimi velká spousta plyšáků. Cítím, jako že budu muset nechat přidělat další poličku v jejím pokojíčku. Ach jo.

Ellie ihned spustila křik, jakmile nás dva viděla a já nijak neprotestoval, když se mi vrhla do náruče. Z přístroje byla už odpojená a jak se zdá, na rozdíl od nás, perfektně se vyspala.

„Doufám, že jsi tu moc nezlobila," vysadil jsem ji zpátky na postel.

„Nene!" zavrtěla hned hlavou v obhajobě.

„No nevím, jestli ti budu věřit," posadil jsem se vedle ní a v tu ránu ji měl znovu na klíně. D

o ruky si vzala obrovského Pikachu a očividně měla o zábavu vystaráno.

„Co vy tu děláte?" podíval jsem se na ty dva.

„Nic, přišli jsme ji navštívit," pokrčil Taehyung rameny.

„A co ti plyšáci?" probodl jsem je pohledem.

Ví, že už je nemáme kam dávat. Jsem fakt rád, že s nimi nemusím spát já sám, i když jsem několikrát v posteli na nějakého narazil.

„No ták, museli jsme jí udělat radost," uchichtnul se JungKook škodolibě.

Raději jsem to už dále nekomentoval. Nemá to význam.

Chvíli jsme se tam všichni tři bavili, a pak přišla sestra s propouštěcími papíry. Já je podepsal, Samantha pomohla Ellie, aby se převlékla do normálního oblečení, a pak jsme konečně mohli z nemocnice odejít. Byl jsem vděčný, že Taehyung šel s námi a řekl, že se o ni na chvíli postará. Já rozhodně potřeboval dospat, co jsem v noci nestihl a Sam na tom vypadala podobně.

Vyhodili jsme ji proto u ní v bytě, a pak jeli ke mně. Jelikož jsem byl už relativně v klidu, vytuhnul jsem v ložnici v tu ránu. Vzbudil mě až křápot z kuchyně. Hodiny ukazovaly pět odpoledne, takže jsem parádně zaspal taky oběd.

„Nazdar," pozdravil jsem Taeho, který se asi snažil něco uvařit.

Všude byl nepořádek a já nechtěl ani vědět, co řekne Samantha, až tohle uvidí. Celou dobu to tady udržuje v čistotě, jeden den tu není... no a tohle.

„Ach čau," otočil se s širokým úsměvem.

„Jak se šípková Růženka vyspala?"

Posadil jsem se ke stolu a sledoval ho, jak tam něco vytváří. Ellie tady nebyla, takže má asi ještě odpoledního šlofíka. Většinou ji ale nenechávám spát tak dlouho, protože je těžké ji uspat večer. Chm... stávám se ve věcech lepší než Taehyung, to už je co říct.

„Jde to, kde je?" pozdvihl jsem obočí, když si pak přisedl ke mně.

„Kouká na pohádky a já se snažím uvařit," poškrábal se ve vlasech.

Zavrtěl jsem nad ním hlavou, a pak se natáhl po sklenici s vodou, která ležela na stole. Docela mi po tom spánku vyprahlo.

„Nebylo by lepší zavolat Sam?" uchichtl jsem se ospale.

„Možná jo, ale asi si zaslouží trochu klidu, ne? Nemůžeme ji tu volat kvůli všemu," začal něco ťukat do svého mobilu.

Měl jsem chuť podotknout něco ve smyslu, že ona by určitě přišla ráda, no on stihl hlavu zase zvednout a lišácky se zatvářit.

„Hm?" protočil jsem očima.

Většinou má podobný výraz, když kuje nějaké pikle.

„Ona tady byla dneska do rána? S tebou?"

„Jo, no a?" opřel jsem se pohodlněji o opěrku židličky.

Nevím sice jistě, kam tím míří, ale znám ho už nějakou dobu. Něco se mu honí v hlavě a mně se to rozhodně líbit nebude.

„Stalo se mezi vámi něco?" pousmál se.

„Jsi na hlavu? Ellie byla v nemocnici a my oba byli na pokraji zhroucení možná tak. Jak můžeš vůbec přemýšlet nad podobnými věcmi?"

Blbeček, vážně.

„Hele ty ji máš rád, že jo? A prostě... nezapírej," uhodil.

„Řekl jsem snad někdy, že ji rád nemám?" odvětil jsem otráveně.

„Ne, ty ji máš víc než rád. To je pořád jen Sam to a Sam tamto... nejradši by sis ji tu nastěhoval napořád, mám pravdu?"

Nahlas jsem si povzdychl, neschopný ihned odpovědět. Sobě jsem to tak nějak přiznal, ale jemu? Dokud jsou věci v mé hlavě, tak se cítím v bezpečí.

„Neměl bych takhle přemýšlet, ne? Ať už ji mám rád sebevíc, je to především chůva Ellie," zapletl jsem své ruce do sebe, hraje si s nimi.

„Ale ty ji tak už nebereš," uhodil zase.

„Není to jedno?" zaskučel jsem.

Jsem ještě brzy po probuzení na to, abych vedl podobné rozhovory.

„Já jen chci, abys byl upřímný Yoongi. Miluješ Sam?"

„Proč? Miluješ ji snad ty?" protočil jsem očima.

Je tak dotěrný!

„Jsi debil," zavrtěl hlavou a rychle se postavil, jelikož něco začalo vytékat z hrnce.

Docela mě to zachránilo. Nemusel jsem totiž odpovídat na žádnou otázku. Díky bože.

***

Nový díl je na světě, jak se vám líbil?

Chci velmi poděkovat za ohlasy k minulému dílu. Culila jsem se jak trubka, když jsem to četla. Mám teď špatné období a alespoň něco mě dokáže rozveselit.

Takže ještě jednou velké díky!

P.S.: Už jsem rozjela Schovej se a najdi (Hide and find) s Jiminem. Je to spíše takové seznamovací, ale já její psaní zbožňuji a doufám, že si ji oblíbíte alespoň ze třetiny tak, jako já. Dejte jí šanci, prosím! :)

Andy