Tell me what to do [Yoongi]

*14*

„Můžu dostat další zmrzlinu?" uslyšel jsem slabě.

„Jo, jdi si o ni říct." Zamumlal jsem, hledíc do telefonu.

Chvíli bylo ticho, a tak jsem myslel, že si pro ni fakt šla. Byli jsme v kavárně a všude kolem nás byla růžová barva a obrázky Hello Kitty. Připadal jsem si fakt směšně, sedíc na malé židličce. Celý jsem byl v černé a tak jsem tvořil vážně parádní kontrast s interiérem. Taky, jak se zdálo, jsem byl v kavárně jediný chlap. Návštěvníky většinou tvořily maminky s kočárky a malými dětmi, které s křikem pobíhaly kolem. Pomalu mě začínala bolet hlava.

Zvedl jsem hlavu od skupinové konverzace a zjistil, že na mě Ellie hledí téměř bez mrkání.

„Tak co? Chceš tu zmrzlinu?" byl jsem připravený když tak mávnout na servírku, kdyby se styděla si dojít k pultu. Šla zrovna kolem.

„Máma by mi už nedovolila další, cukr prý není zdravý." Hleděla dál.

To mi vůbec nedošlo. Nebude po tom nějak hyperaktivní? To by mi ještě scházelo.

„Fajn, zmrzlina nebude. Chceš ještě něco?"

Na to zavrtěla hlavou. Děkoval jsem bohu, když jsem mohl zaplatit a odejít z toho infantilního místa.

Chytila mě za ruku a pořád koukala okolo. Kvůli tomu, že byl víkend, bylo všude hodně lidí. Nevím sice, kam se Sam chodí, když jsou spolu, ale vypadalo to, že to tu vidí úplně poprvé.

„Co je?" podíval jsem se na ni, když mě zatahala.

„Nemůžeš mě vzít? Nic nevidím." Zaprosila.

Bez řečí jsem se sehnul a nechal ji, ať mi obmotá ruce kolem krku. Ani se ji nedivím, že nechtěla být dole. Nebyl jsem sice nějak nadšený z toho, že ji musím nést, ale těžká moc nebyla, chvíli to vydržím.

A pak jsem zase pocítil ten příjemný pocit, když mě objala. Aniž bych si to uvědomil, přitulil jsem si ji blíž k sobě. Zamířil jsem k řece, kde je promenáda. Dneska bylo fakt pěkně a nebyla zima. Jarní den, jak se patří. Netušil jsem, co jiného s ní mám dělat, tak jí aspoň ukážu něco z okolí.

„Líbí se ti to?" měl jsem potřebu přerušit to ticho.

„Jo, jsem tu s tebou." Vycenila zuby, a pak přitiskla svoje pravé líce ke mně. Můj šokovaný výraz byl asi k popukání. Nijak jsem to však nekomentoval. Byl jsem vděčný za to, že je spokojená, přestože jsem jí dneska nenabídl vlastně nic lepšího, než zmrzku, u které jsme divně mlčeli, a pak tuhle procházku, na které mlčíme taky. Nerozumím, proč se mnou vůbec chce být... možná si to příště rozmyslí.

„Seina není tak veliká." Ukázala na řeku Han.

„Ty víš, jak se řeka v Paříži jmenuje, jo?" usmál jsem se.

„Jistě. Vrátíme se někdy do Paříže?" stočila ke mně své mandlové oči plné očekávání.

„Někdy třeba jo. No doma už jsme tady, platí?" potřeboval jsem se ujistit. Možná to k ní bylo trochu kruté, ale já jí nechtěl nic slibovat. Rozhodně by měla vědět, že bydlet tam už nikdy nebude, protože já se tam stěhovat určitě nebudu.

„Platí. Mám to tu ráda. A je tady můj bunny boy." Zatetelila se mi v náručí. Neovládl jsem se a upřímně se zasmál. Ona a JungKook, to je kapitola sama o sobě. U něj jsem tak trochu čekal, že na tom s dětmi bude podobně, jako já. Taky jsem se docela trefil. Jenže té malé se tak hrozně zalíbilo, jak se směje, že neustále vyhledává jeho přítomnost, pokud to jde. Jednou dokonce prohlásila, že až vyroste, bude její boyfriend. Vzhledem k tomu, jak je na tom Kook s holkama, jsme se dočkali akorát jeho rudých tváří a odpovědi, že je na ni moc starý.

„Máš Kookieho ráda?" zeptal jsem se.

„Jo, ale strejda Tae je lepší. A pak ty." Odvětila bez zaváhání. Nechápu, proč mě všude tak zahrnuje, když jsem s ní ze všech těch lidí nejméně.

Došli jsme k nějakým prolézačkám a jakmile je uviděla, hned se k nim rozběhla. Nechal jsem ji, ať si pohraje a rozhodl se vyřídit nějaké hovory. Měl jsem pár zpráv od Jina, který mě a kluky ve společném chatu zval na jídlo.

Všechny jsem je proto najednou vytočil, abychom se domluvili.

„Hele, Samantha je nemocná, můžu přijít, ale jedině s ní." Řekl jsem.

„To neva, vezmi ji s sebou." Vykřikl Taehyung.

„A že jsi se neozval, to jsi s ní sám?" – Namjoon.

„Jo, chtěla to." – já.

„Co... ona si řekla, že s tebou chce být?" – Hoseok.

„Hele já vám to řeknu, až-..." chtěl jsem říct, když jsem uslyšel něčí pláč. Nejprve bych to ignoroval, no pak mi došlo, že to může být vlastně moje dítě. Otočil jsem se hned a krve by se ve mně nedořezal, když jsem ji na tom hřišti neviděl. Kam, krucinál, šla?!

Rozhlédl jsem se kolem a uviděl nějakou skupinku opodál. Bez rozloučení jsem típnul mobil a vydal sek ní. Začínal jsem mít blbý pocit, jakmile jsem ty holky uviděl, a to se potvrdilo, když se jedna z nich otočila a začala křičet.

„Yoongi! Yoongi, vyfotíš se semnou?!" nebylo jich naštěstí hodně, no i tak jsem nechápal že mě vyčmuchaly. Byl jsem poměrně zamaskovaný, když... Ellie.

Byla taky ve středu toho chumlu a plakala. Očividně ji ty holky poznaly a ji to dost vyděsilo. Ignoroval jsem proto veškeré jejich požadavky a prodral se k ní. Hned ke mně začala natahovat ruce a jakmile jsem ji schoval do náruče, zabořila hlavu do mé bundy.

Naštvaly mě, že jí takhle děsí. Co mají co mluvit s malou holkou, která s tím vším nemá nic společného?

„Hele, já jsem tu teď s Ellie, takže třeba příště, jo?" naštěstí všechny do jedné zmlkly. Ignoroval jsem, že si nás dva fotí, malou schoval víc do bundy a rychle se rozešel pryč. Pár z nich mě sice následovaly, ale pak se mi podařilo je setřást.

„Neplakej, už jsou pryč." Snažil jsem se ji utišit. Zabylo mi líto, když jsem ji tak viděl. Nebrečela sice nahlas, ale o to mi to její fňukání bylo nepříjemnější.

„Teď pojedeme za strejdama a bude tam i tvůj oblíbený bunny boy." Cvrnknul jsem ji do nosu stejně, jako to vždy dělá Taehyung. Nejprve se tvářila jako kakabus, ale po chvíli se přece jen pousmála.

„No vidíš, takhle je to lepší." Cvrnknul jsem ji znovu. To na ni očividně platí.

„A budeš tam i ty?" zeptala se zvědavě. Nechápavě jsem zamrkal. Proč bych tam jako neměl být? Chystal jsem se na to zeptat, když mi došlo, že ona asi čeká, že ji tam nechám a půjdu si po svých – stejně jako vždycky.

„Budu." Přikývl jsem hlavou a při jejím úsměvu mě zahřálo u srdce.

„Mám tě ráda, tati."

*****

Aha! Že by se trošku prolomily ledy? Nu, nějakou chvilku to ještě potrvá, ale zdá se, že Yoongi i Ellie jsou na správné cestě.

Jinak pro ty, co ještě neví, napíšu to ještě sem - začala jsem zvěřejňovat novou fan fikci, tak se můžete mrknout na profil.

A ještě jeden oznam - pro milovníky Jimina. Zpívejte halelujah, protože já s ním konečně začala psát novou fan fikci. Vícedílná fan fikce o Jiminovi - jen a jen o něm, žádný milostný trojuhelník, žádný Jimin utře nos. Tentokrát je hvězda! :D Bude sice nějakou dobu trvat, než se dostanu k jejímu zveřejňování, protože je tu mnoho jiných rozepsaných příběhů, ale musela jsem vám tuhle skutečnost sdělit!

Tak se mějte krásně a ať se daří! :)