Tell me what to do [Yoongi]

*25*

Měl jsem zavřené oči a poslepu hladil hladká chodidla, která jsem měl položená na klíně. Nevnímal jsem pomalu ani televizi, která byla puštěná. Nechtělo se mi zkrátka. Měl jsem za sebou dlouhý den a fakt se těšil domů. Na Ellie, Samanthu, a na klid a pohodu.

A to se mi právě teď plnilo.

Ellie si hrála v pokojíčku se svým dalším plyšovým pokémonem a Samantha se mnou vegetila na gauči. Tak se vlastně dostáváme taky k těm chodidlům. Neměla by náhodou dělat masáž ona mně, když jsem celý den dřel? Je to sice otázka k zamyšlení, ale mně to vůbec nevadí. Spíš naopak – neodpustím si jedinou chvíli, kdy se jí můžu dotknout.

Ukazováčkem jsem ji pošimral a ucítil, jak sebou cukla.

„Hej," zamručela nespokojeně.

Uchichtnul jsem se a otevřel pravé oko, abych mohl vidět její výraz.

Znovu jsem přejel ukazováčkem po citlivé linii a ona sebou zacukala.

„Yoongi!" narovnala se napáleně.

Měřila si mě rozzlobeným pohledem a s našpulenými rty a vypadala fakt rozkošně. No zkrátka k pomilování... jen nemít dítě nahoře v pokoji.

„Chm," dělal jsem, že nic a než stihla nějak protestovat, silně jsem ji zatáhl za nohu blíž k sobě.

„Jsi lechtivá i jinde?" napadlo mě a hned na to jsem se to rozhodl zjistit.

Nepřekvapilo mě ani v nejmenším, když se začala kroutit jako žížala. Snažila se mě taky odehnat, ale zalehl jsem ji, a tak neměla absolutní šanci.

Stejně je neuvěřitelné, že jsem narazil na holku, neasijskou holku, která je menší než já sám. Vím, že evropské holky jsou většinou vyšší než holky tady u nás. Měl jsem zkrátka štěstí. Narazil jsem na Samanthu, která ke mně pasuje nejen proporcionálně, ale taky svou povahou a osobností.

Něco bude na tom, že protiklady se přitahují. Asi jsem zkrátka potřeboval někoho, jako je ona. Pozitivního a veselého. V těch několika týdnech, co jsme spolu, jsem si všímal, jak moc mě to dobilo energií. Já, věčný bručoun, občas nešetřím úsměvem.

„Jsi příšerný, proč to děláš?" protočila očima a rukou si setřela slzy, které jí stekly po tváři z hlasitého smíchu.

Praštila mě pak tou samou rukou škádlivě do ramene.

„Nech mě přemýšlet," zatvářil jsem se, jakože opravdu přemýšlím, a pak jsem se sklonil až úplně k ní.

Opřel jsem se o své ruce, abych jí svou váhou neublížil, no za to jsem mohl být velmi blízko jejího obličeje.

„Miluju, když se směješ," přiznal jsem šeptem, a pak se sklonil pro polibek.

Nemusel jsem čekat dlouho na odezvu. Za chvíli jsem měl její ruce ve vlasech, a pak i nohu kolem pasu.

Líbání se Samanthou... líbání, u kterého nechci konec. Jenže v tomto směru mám většinou dost velkou smůlu. Od schodů se totiž ozval známý hlas a jak moc přítulná ke mně byla, tak rychle jsem ležel na zemi.

Uraženě jsem se na ni podíval.

„To snad nebylo nutný, ne?" zabručel jsem.

„Jo?" úplně mě ignorovala, postavila se z gauče a šla za tím malým ďáblem, který mi tyhle chvíle v poslední době hatí víc a víc.

Nahlas jsem si povzdychl, a pak se vyškrábal zpátky na gauč. Že by mě během žhavého make out session holka shodila z gauče... to se mi ještě nestalo. A tu se opět dostáváme k Sam, s ní zažiju ještě hodně poprvé.