Tell me what to do [Yoongi]

*23*

Další dny probíhaly v klidu. Ellie byla v pořádku, a přestože jsem měl tendenci psát Samanthě každou hodinu, jestli se doma něco neděje, byl jsem relativně v pohodě. Horší bylo, když ona byla ve školce. Učitelkám jsem smskovat nemohl.

Je celkem ironie, jak se ze mě, z člověka, který děti nikdy rád neměl a v životě ani žádné mít nechtěl, stal najednou starostlivý otec. Normálně bych se rozesmál, kdyby mi někdo řekl, že se to ve mně takhle probudí, ale... ono se to fakt probudilo. Ellie je prostě moje a bylo pro mě nemožné si představit, že by se jí mělo stát něco zlého.

Měli jsme teď po tour nějakou dobu zase pauzu. Dal jsem volno taky Samanthě, ale přišel jsem si neskutečně potěšený, když se i přesto jednou večer objevila u nás doma s pizzou v ruce a slovy, že se doma cítí moc sama. Strávili jsme pak všichni tři večer u televize, klábosili a jedli.

Všímal jsem si víc a víc, že nejspíš nejsem jediný v tomhle tom všem. Jak se na mě dívala a usmívala se. Ať to zní sebevíc namyšleně, viděl jsem v tom víc.

A tak jsem zkrátka jednou večer poprosil Taehyunga, aby Ellie pohlídal a pozval jsem Samanthu na večeři. Je to už sakra dlouho, co jsem byl na nějaké schůzce a nemůžu popřít, jak nervózní jsem z toho byl.

Když pak nastupovala ke mně do auta, tak jsem samozřejmě zaznamenal, jak pěkně byla oblečená. Potěšilo mě, že to bylo kvůli mně.

„Ahoj, tak kam jedeme?" pozdravila a zapnula si pás.

„Vzhledem k tomu, jak kreativní jsem, tak to bude večeře a kino," odvětil jsem a zařadil se do provozu.

Jako odpověď mi byl pouze její smích. Bylo to myšleno samozřejmě ironicky. Co se týká skládání hudby, tam jsem sice kreativní dost. No v normálním životě jsem fakt líný na to, abych vymýšlel něco nového a lepšího. Doufám proto, že se u společného večera nebude nudit.

„Chimek?" otočila se ke mně a já ji napodobil s nechápavým výrazem ve tváři.

„Co?"

Štěstí, že jsme stáli na červené.

„No, chicken jako kuře a mekchu jako pivo, vezmeš mě na chimek?"

Upřímně jsem se rozesmál.

„Ty jsi trubka, na rande se nechodí na chimek," převrátil jsem očima.

To si jako myslí, že ji vezmu pít pivo a budeme jíst kuřata rukama... zašpinění od omáčky až po uši?

„My jsme na randeti?" zarazila se a já se v tu ránu smát přestal.

Odkašlal jsem si a měl chuť se začít mlátit do hlavy.

„Dělám si srandu, měl jsi vidět svůj výraz," rozesmála se pro změnu ona.

„To od tebe fakt nebylo hezký," protáhnul jsem.

„Promiň, jen si tě dobírám. Vypadáš vtipně, když tě něco překvapí a to se často nestává," jemně do mě šťouchla.

Zavrtěl jsem hlavou, ale už to raději nekomentoval.

Za chvíli jsme zastavili před restaurací. Dali jsme si perfektní jídlo a ona si k tomu dala taky víno. Kino bylo hned vedle. Neprotestoval jsem, když si vybrala komedii. Já na to sice náladu neměl, ale bylo mi to jedno.

Stačilo mi jen sedět vedle ní a místo filmu jsem taky sledoval profil jejího obličeje. Smích pokaždé, co se stalo něco vtipného. A pak mě taky lákala ta ruka, položená na opěradle. Hodně dlouho jsem odolával, až jsem to nakonec nevydržel a prsty zajel do jejích.

V první chvíli se na mě překvapeně otočila, ale pak se jen usmála a mou ruku stiskla.

I přesto, jak obyčejné tohle bylo, tak se mi to hrozně moc líbilo. Přišlo mi to jako jeden z nejlepších večerů, které jsem v poslední době zažil. Nechtělo se mi ji vést zpátky k ní domů, nechtěl jsem, aby to skončilo.

A tak není divu, když jsem pak zaparkoval před mým domem, který zel pro dnešní večer prázdnotou.

„Bylo to fakt fajn, díky, že jsme mohli jít," pomohl jsem jí ven z auta.

„No očividně náš večer ještě pokračuje, když jsi mě vzal k sobě. Nebo chceš hlídání do rána?" uchichtla se a zastavila se spolu semnou, když jsem hledal klíče.

Nejdřív jsem chtěl říct, že o hlídání to nebude, ale pak mě napadlo něco lepšího. Strčil jsem klíče do zámku dveří, a pak se k ní otočil čelem.

„A co by slečna au pairka řekla na hlídání někoho jiného?" bezpochyby viděla můj ďábelský úškrn, jelikož světlo nad dveřmi nás osvětlovalo dostatečně.

„Máš ještě nějaké další dítě?" vykulila oči.

„Ne, co kdybys dneska v noci pohlídala mně?" objal jsem ji kolem pasu a než stihla protestovat, natlačil ji k sobě.

Její roztomilý výraz v tu chvíli byl vskutku k nezaplacení. Její zelené oči div nevypadly ven, jak moc ji mé počínání překvapilo.

„A nebo radši neodpovídej. I kdybys byla proti, tak bych tě přemluvil," dodal jsem pomalu šeptem, pravou rukou pozdvihl její bradu, a pak se konečně dočkal těch sladkých rtů.

Možná si trochu věřím, ale zdravé sebevědomí je určitě na místě. Pak taky... neměla absolutně žádné námitky. Chvíli stála a asi nemohla tuhle situaci pořádně zpracovat. Jenže pak jsem zatlačil víc a konečně se dočkal odpovědi.

Sam byla konečně moje.

**

Je to tam!

Už si to docela volalo po tom, aby se mezi nimi něco stalo, ne? Já si myslím, že i jo, a tak jsem nechtěla napínat vás ani sebe.

Psala jsem to sice do zprávy svým sledovatelům, ale tuším, že všichni mě nejspíš nesledujete. Proto chci jen říct, že do Short Stories s BTS budu přidávat každý advent vánoční speciál a po vánocích zase novoroční speciál. Máte pořád šanci si vybrat, s kým bude další díl, tak jestli máte zájem, šup tam! :)