První den na nové škole jsem si rozhodně nepředstavovala tak, že mě poveze táta. Ale neměla jsem na vybranou, protože jsem ani nevěděla jak se tam dostat. V tašce jsem měla pár věcí, které byli na první den důležitý. Dlouho do noci jsem přemýšlela, co si oblíknout, ale nakonec jsem se rozhodla pro džíny a obyčejné černé tílko přes které jsem si přehodila svůj oblíbený pletený svetr.
"Medvídku už je čas!" zavolala na mě máma a já se na sebe naposledy podívala do velkého zrcadla ve svém pokoji. Prohrábla jsem si své krátké blond vlasy a vydala se dolů. "Jsi připravená na svůj první den?" zeptala se s úsměvem.
"Asi?" pokrčila jsem rameny a nazula si tenisky. "Jak se dostanu domů?"
"Přijedu pro tebe," odpověděla mamka. "A potom spolu zajedeme nakoupit pár věcí do domu a zjistíme cestu do školy."
"Fajn," přehodila jsem si tašku přes rameno. "Můžeme jet?" otočila jsem se na tátu, který přikývl. Přešel k mamce a políbil jí. Když se od ní odtáhl a vyšel z domu, došla jsem k mamce a dala jí pusu na tvář. "Mám tě ráda." zašeptala jsem.
"Já tebe taky medvídku.. A nezapomeň.. Buď taková jaká jsi.. Všichni si tě zamilují." pohladila mě po tváři a já přikývla. Vyšela jsem ven a přemýšlela nad jejími slovy. Už teď jsem věděla o jednom člověku, který mě v lásce neměl. Nastoupila jsem do auta a táta se rozjel.
"Viděl jsem kurzy baletu," promluvil z ničeho nic táta a já se zarazila. "Přemýšlel jsem, jestli by jsi to zase nechtěla zkusit."
"Nedokážu to tati," špitla jsem. "Víš jak to dopadlo minule. Už na to prostě nemám."
"Winnie ta nehoda byla před roky.. Možná by to ještě-"
"Nešlo," zakroutila jsem hlavou. Táta zrovna zajížděl na kraj silnice u školy. "Uvidíme se po škole. Mám tě ráda." vtiskla jsem mu pusu na tvář a rychle vystoupila. Z tašky jsem si vytáhla mapku, která mě měla zavést na sekretariát pro rozvrh. Když jsem vešla do školy, cítila jsem na sobě zvědavé pohledy. Radši jsem se dívala na papír v ruce, abych nemusela čelit těm pohledům.
Sekretariát jsem našla opravdu lehce. I ta paní byla opravdu milá a dala mi můj nový rozvrh a dokonce mi poradila, kde mám hledat třídu.
Ale i tak jsem tu třídu nemohla najít. Rozhlížela jsem se po chodbě, abych našla někoho koho se můžu zeptat, ale všichni si s někým povídali.
"Vypadáš ztraceně," ozvalo se z ničeho nic za mnou a já se rychle otočila. Předemnou stála nějaká dívka. "Chceš pomoct?"
"To bych ráda.." přikývla jsem. "Nevíš kde je učebna 205?"
"Jasně," usmála se. "Mám tam matematiku stejně jako ty. Mimochodem jsem Elena."
"Winnie," oplatila jsem jí úsměv a vydala se za ní ke třídě.
"Jsi tu nová?" zeptala se přes rameno.
"Jo," zamumlala jsem. "Včera jsem se s našima přestěhovali," vysvětlila jsem.
"Neboj se.. Bude se ti tady líbit," šťouchla do mě Elena. Najednou se naproti nám objevil Lucas s jeho partou. "Teda pokud se budeš vyhýbat tady těhle idiotům-" špitla. "Protože-" nestihla to doříct, protože Lucas došel až k nám.
"Ale ale.. Naše princezna," ušklíbl se Lucas. Všichni na chodbě ztichli a sledovali nás. "Doufám že si dáváš pozor."
"Předtím abych se nesetkala s takovým idiotem jako jsi ty?" vypadlo ze mě nečekaně a já přemýšlela, kde se to ve mě vzalo. Viděla jsem jak Lucas zrudl a zachvíli jsem cítila jak stiskl mojí paži.
"Co si to řekla?" zasyčel mi do obličej a natlačil na skříňky. Taška mi vypadla z ruky a dopadla na zem. Lucas mi hleděl do očí a já si v těch jeho všimla rozlobených blesků. "Neřekl jsem ti snad, aby sis dávala pozor?"
"Myslíš si, že se tě všichni bojí?" zavrčela jsem a zkusila ho od sebe odstrčit. Naštěstí mě nedržel tak pevně, takže zavrávoral dozadu. "Řeknu ti novinku- Já se tě nebojím. Na staré škole jsem tenhle typ kluků měla na každém rohu.. Můj táta byl taky takovej, takže to mám asi v krvi. A já rozhodně kvůli tobě nebude sedět v koutě a brečet jen kvůli tomu, že velkej Lucas Grayson mi vyhrožuje!"
Nechápala jsem, kde se to ve mě bralo. Tohle jsem nikdy neudělala, ale když naproti mě stál, cítila jsem se jinak.
"Lucasi měli bychom jít," za jeho zády se objevil jeden kluk z jeho party. "Bude zvonit a víš že máme poslední napomenutí."
"Jo už jdu," odpověděl mu, ale nespouštěl ze mě oči. "Ještě jsme neskončili."
"Páni," vydechla vedle mě Elena, když odešli. "Tak to bylo- Hustý." Sklonila jsem se pro tašku a přehodila si jí přes rameno.
"Můžeme pokračovat do třídy?" zeptala jsem se potichu a Elena přikývla. Když jsme došli do třídy Elena se posadila do prostřední lavice.
"Můžeš jít vedle mě," usmála se. "Sedím sama."
"Díky," usmála jsem se a posadila se. Teď když znám Elenu to tady nevypadá tak zle. Možná to tady dokonce zvládnu.
