"Ráda jsem tě poznala, Vee," řekla jsem, když jsem stála u vchodových dveří a chystala se odejít.
"Já tebe taky," usmála se. "Doufám že tě tady ještě někdy uvidím." významně se podívala na Lucase, který se uchechtl.
"Zvládneš to tady chvilku? Doprovodím Winnie domů."
"Nemusíš," podívala jsem se na Lucase, který nad tím jen mávl rukou. Vee s úsměvem přikývla a odjela do svého pokoje. Lucas mi otevřel dveře a já vyklouzla ven.
"Půjdeme pěšky jestli ti to nevadí.. Nebydlíš zas tak daleko." jen jsem pokrčila rameny a Lucas se zařadil vedle mě. Šli jsme v tichosti dokud Lucas znovu nepromluvil. "Co se ti vlastně stalo?"
"To je jedno," povzdechla jsem si. "Máš hodně svých starostí," Lucas se zastavil a vzal mě za ruku. Donutil mě zastavit a otočit k sobě. Překvapeně jsem se podívala na naše ruce a potom do jeho očí.
"Řekni mi to," jeho hlas byl tak jemný a přátelský. "Kdyby mě to nezajímalo, tak se ani nezeptám."
"Mý rodiče, nejsou mými rodiči," řekla jsem rychle.
"Jako, že jsi adoptovaná?" vydechl a já přikývla. "A tys to nevěděla?"
"Ne," odpověděla jsem. "Našla jsem složku adopce, když jsem hledala rodný list do školy." vysvětlila jsem. "A já teď nevím, co mám dělat."
"Měla by sis s nima promluvit, Winnie," řekl. "Určitě ti to vysvětlí."
"Jo máš pravdu," přikývla jsem. "Děkuju Lucasi."
Když jsem se vrátila domů, táta už tu byl taky. Slyšela jsem jak mámu v obyváku uklidňuje. Vyzula jsem si boty a došla za nimi. Oba se na mě podívali.
"Chci znát pravdu," řekla jsem. "Kdo doopravdy jsem?"
"Winnie jsi naše dcera," odpověděl táta. "Možná nemáme stejnou krev, ale jsi naše. Tvoje máma nemohla mít vlastní děti, takže jsme si tě adoptovali. Nic o tobě nevěděli.. Dali ti jen jméno."
"Proč jste mi to neřekli dřív?" po tváři mi znovu začali stékat slzy. "Mohli jste mi to říct.. Copak by vám to něco udělalo?"
"Chtěli jsme počkat," řekla máma. "Nebyla jsi na to ještě připravená."
"A kdybych na to byla připravená? Je mi sedmnáct!"
"My víme," přikývl táta. "Ale pro nás jsi pořád ta malá holčička, kterou jsme si přivezli domů." když jsem ho poslouchala, měla jsem chuť na všechno zapomenout. Vždyť lepší rodiče jsem si nemohla ani přát.
Ale stejně tu ve mě byla část, která toužila po tom zjistit kdo doopravdy je. Jací jsou její pravý rodiče a co dělají. Jestli je podobná spíš na matku nebo otce.
"Dneska budu spát u Eleny," oznámila jsem. "Už jsem se s ní domluvila." otočila jsem a chtěla se vydat nahoru, ale mámin hlas mě zastavil.
"Nemůžeme ti to zakázat.." promluvila tichým hlasem. "Ale aspoň nám odpusť." bez dalšího slova jsem odešla nahoru, kde jsem si sbalila věci na dnešek i zítřek. Než jsem odešla z domu jedním slovem jsem se rozloučila.
Cestou k Eleně jsem si dala do uší sluchátka. Byla jsem tak moc zabraná do svým myšlenek, že jsem se ani nerozhlídla na silnici. Najednou se všechno seběhlo strašně rychle. Viděla jsem přibližující auto a najednou jsem ležela na zemi pod nějakým tělem.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ten příjemný hlas a já ucítila cigaretový kouř a mentolku. Podívala jsem se do jeho tváře a zjistila, že je strašně blízko. Tak moc, že by stačil udělat nepatrný pohyb a naše rty by se setkali. Lucas se ze mě zvedl a nabídl mi pomocnou ruku. Vzala jsem ho za ruku a postavila se na nohy.
"Jsi snad slepá, huso!?" zakřičel na mě nějak chlap z auta. Lucas se na něho naštvaně otočil.
"Ona za to nemohla. To vy jste kretén! Jel jsem přes povolenou rychlost!" chlap zbledl a neopověděl. Rychle nastartoval a odjel. Lucas se otočil zpět ke mě. "Jsi v pořádku?" zeptal se znovu.
"Jo," přikývla jsem. "Jen jsem z toho ještě trochu vykolejená."
"Kam máš namířeno?"
"K Eleně," odpověděla jsem. "nemohla jsem zůstat doma.." Než Lucas stačil odpovědět, objevili se za ním kluci. Rozhlídla jsem se, ale Nolana jsem neviděla. "Kde je Nolan?"
"No-" zajel si Lucas rukou do vlasů. "Jel k Eleně.."
"Ale-"
"Chtěl jí překvapit, takže ona to nevěděla. Je do ní zamilovanej až po uši," vysvětlil
"Co teď budu dělat? Domů nemůžu," zamumlala jsem.
"Tak pojď s náma," ozval se černovlasý kluk, kterého jsem si už párkrát všimla. "Jdeme si sednout do parku-" podívala jsem se na Lucase, co na to říká on.
"Winnie s námi nejde," odpověděl hrubě a nasadil tvrdý výraz. Potom se na mě podíval a řekl něco, co mě zabolelo. "Všechnu zábavu by zkazila. Vždyť se na ní podívejte. O ní bych si ani kolo neopřel." slyšela jsem smích jeho kamarádů a Lucas se ušklíbl.
"Jsi kretén," zavrčela jsem a ignorovala pálení v očích. "Nechápu jak jsem si někdy mohla myslet, že jsi jinej než si ostatní myslí."
Otázka dne: Proč si myslíte, že se Lucas chová tak kreténsky? :D
