Stála jsem před Lucasovim domem. Venku stálo Nolanovo auto a já přemýšlela, jestli je dobrý nápad tam jít. Ale najednou se dveře otevřeli. "Stojíš tu už dvacet minut, Winnie. Pojď dovnitř." pobídl mě Nolan a já vešla. "Lucas je u sebe v pokoji."
"Dobře," zamumlala jsem a vydala se nahoru. Předtím než jsem zaklepala jsem se zhluboka nadechla.
"Nolane nech mě na pokoji!"zavrčel za dveřmi Lucas. Otevřela jsem dveře. "Řekl jsem ti, abys mě nechal na pokoji!" Lucas se otočil tváří ke mě . "Winnie?"
"Ahoj.." můj hlas byl tichý. Nevěděla jsem, kde začít a ani co přesně říct. Tak jsem začala jednoduše. "Jak ti je?"
"Žiju," uchechtl se a já se zamračila. "Promiň blbý vtip.."
"Bála jsem se o tebe," řekla jsem a podívala se Lucasovi do očí. "A ani nevíš jak moc."
"Já vím-" povzdychl si a došel ke mě. Zvedl ruku a prsty se dotkl mé tváře. "Právě proto jsem se od tebe chtěl držet dál.."
"Lucasi-"
"Ale-" pokračoval. "Uvědomil jsem si, že to nedokážu. Miluju tě, Winnie. Miluju tě tak moc, že se bojím, že tě ztratím." překvapeně jsem zamrkala. Myslela jsem, že to budu já, kdo to první řekne. Ale teď předemnou stál a vyznal mi svou lásku.
"Ale Melanie-"
"Melanie pro mě nic neznamená," povzdychl si. "Přiznávám, že jsem věděl že má přijet, ale neplánoval jsem se k ní vrátit, Winnie. Nic k ní necítím." nevěděla jsem, co říct. Lucas si toho všiml a pokračoval. "Já ti řekl, že tě miluju.. Miluješ i ty mě?"
O krok jsem od něho odstoupila a přešla k oknu. Podívala jsem se ven a založila si ruce na hrudi. Zhluboka jsem se nadechla. "Nedokážu si předtavit, že s tímhle strachem budu žít, Lucasi. Kolikrát se ti to stalo? Kdo ti to udělal? Stane se ti to znovu- Mám tolik otázek u kterých se zároveň bojím odpovědi-"
"Winnie," Lucas mě vzal za ruku a otočil k čelem k sobě. "Nikdy bych nikoho nenechal, aby ti něco udělal-"
"Já vím," přikývla jsem. "Ale copak ti nedochází, že by mě víc zabilo, kdyby se stalo něco tobě? Když si tě k sobě pustím dost blízko- nezvládnu když se ti něco stane.."
"Nic se mi nestane-" zašeptal a zadíval se mi do očí. "Všechno bude v pořádku. Já to vyřeším-" cítila jsem jak mě začínají pálit oči. Když jsem sem šla, byla jsem rozhodnutá, že nebudu brečet. Ale teď mi došlo, že to nebude tak lehké.
"Já nemůžu," zakroutila jsem hlavou a vythla jsem mu svou ruku. "Nemůžu se každý den probouzet s pocitem strachu-" prošla jsem kolem něho a chtěla co nejrychleji odejít.
"Winnie!" zavolal za mnou, ale nesnažil se mě dohonit. Věděl, že by to nemělo cenu. Rychle jsem seběhla schody, a když jsem otevírala dveře,vyrušil mě Nolanův hlas.
"Jsi v pořádku?" otočila jsem se k němu celá ubrečená. "Winnie-" pozdychl si. "Možná byste si měli promluvit ještě jednou.."
"Uvidíme se ve škole, Nolane." zašeptala jsem a rychle odešla. Šla jsem po chodníku a lidé se na mě zvědavě koukali. Když jsem byla konečně doma, našla jsem mámu v kuchyni. Zrovna něco vařila.
"Zlato? Ty už jsi doma?" otočila se a spatřila mě. "Panebože co se stalo?" rychle ke mě přispěchala a posadila mě na židli. Pohladila mě po tváři. "Tak co se stalo?"
"Nemůžu s ním být," vzlykla jsem a silně jí objala. Nevyptávala se a já jsem jí za to byla vděčná. Když jsem se konečně trochu uklidnila, odešla jsem do pokoje. Tam jsem si lehla do postele a přitáhla si nohy až k bradě.
Cítila jsem jak se mu život hroutí jako domeček s karet. Jak jsem se z nejšťastnější holky mohla stát tou nejzlomenější, za pouhý den? Vůbec jsem to nedokázala pochopit. Byla vždycky taková první láska? Zažila to někdy i máma?
Nikdy jsem se jí neptala, jestli měla někoho jiného než tátu. Vždycky to pro mě byli jen oni dva. Má máma a můj táta.
Na stole mi zvonil mobil a já věděla, že je to Lucas. Ale nedokázala jsem odvahu ten telefonát vzít. Slyšela jsem jak se otevřeli dveře a někdo si lehl vedle mě a pevně mě objal. Otočila jsem se a spatřila známou tvář.
"Teto Lili?" zamumlala jsem překvapeně. "Co tady děláš?"
"Dlouho jsem vás neviděla," vysvětlila. "A mám pocit, že jsem přijela ve správnou chvíli, zlatíčko." pohladila mě po zádech a já se znovu rozplakala. "Dostaň to ze sebe-" hladila mě po zádech. "Potom se ti uleví."
