Pozvala jsem celou třídu, ale nevypadalo by to, že se ke mě vůbec dostaví. V pátek večer jsem stála u sebe v pokoji a dívala se na odraz v zrcadle. Elena ležela na mé posteli a byla připravená. Mamka s taťkou už vítali své hosty.
"Nejsem trapná?" zeptala jsem se a otočila se k Eleně.
"Nejsi," Elena se zvedla a přešla ke mě. "Bude to ta nejlepší párty."
"Nikdo mě nezná.. Takže proč by na mou párty chodili?" zamumlala jsem. "Co když to nakonec dopadne, tak že jediná párty, která se v tomto domě uskuteční mbude mamky a taťky?"
"Určitě dojdou," snažila se mě uklidnit. Dole se ozval zvonek a já myslela, že to jsou další přátelé mámi a táty. Dokud se neozvala máma.
"Winnie! Tvý hosté!"
"Vidíš," usmála se na mě Elena. "jdeme." vyšla z pokoje a já šla hned za ní. Dole u schodů stál Nolan.
"Nazdárek," ušklíbl se. Rozhlídla jsem se a zjistila, že je tu jako jediný. "Lucas parkuje. Bude tu každou minutku."
"On dorazil?" zeptala jsem se překvapeně. Nolan přikývl.
"Všichni už jsou dole?" podívala jsem se na Elenu, která odpověděla za mě.
"Dorazili jste jako první.." promluvila. Nolan překvapeně zamrkal.
"Vždyť podle plánu párty měla začít před hodinou," řekl. "Bože-" zamumlal po chvilce ticha. "Zapomněl jsem, že Madison dělá taky mejdan."
"Věděla jsem, že nikdo nepříjde-" špitla jsem. "Byl to hloupej nápad." prošla jsem kolem Nolana a zamířila do sklepa, kde se měl mejdan pořádat. Začala jsem sklízet kelímky a všechno jídlo.
"Co to děláš?" ozvalo se nečekaně za mnou. Neodpovídala jsem mu. Nechtěla jsem aby věděl jak mě to vzalo. "Hej-" najednou mi položil ruku na rameno a otočil k sobě. Podívala jsem se na jeho ruku a on udělal to stejné. Potom jí pomalu sundal.
"Nemá to cenu, Lucasi-" zamumlala jsem. "Můžeš se mi vysmát a odejít na Madisoninu párty." otočila jsem se k němu zády a čekala, že odejde.
"A nebo-" promluvil pomalu. "Pozvu pár svých kámošů-" navrhl. "Vím že se ti ta společnost asi nebude líbit, ale nejsou tak hroz-"
"Proč to děláš?" skočila jsem mu do řeči.
"Co dělám?" zamračil se.
"Chováš se ke mě hezky," odpověděla jsem. "Nebojíš se, že to o tobě někomu řeknu? Chceš snad aby ti zůstal titul toho největšího hajzla na škole, ne?" upřela jsem na něho svoje oči a on se pousmál. Najednou udělal krok ke mě a uvěznil mě mezi stolem a jeho tělem.
"Proč se mě nebojíš?" zeptal se a jeho tvář byla tak blízko, až jsem cítila jeho mentolový dech, který měl zamaskovat cigarety.
"Já nevím,"pokrčila jsem rameny. "Měla bych se tě bát, ale když jsem s tebou.. Cítím se v bezpečí." ozval se jeho chraplavý smích.
"To je celkem ironické, nemyslíš? Všichni ostatní se mě bojí."
"Já nejsem jako ostatní," namítla jsem.
"To nejsi." přikývl. Chvíli se na mě ještě koukal a potom o krok odstoupil a vrazil si ruce do kapes kalhot. "Tak co? Mám jim zavolat?" byla jsem zmatená z toho, co se tady zrovna stalo, takže jsem jen přikývla. "Dobře, hned budu zpátky." vydal se nahoru po schodech a ve dveřích narazil do Eleny, která pomalu sešla dolů. Nolan jí byl v patách.
"Takže co teď?" zeptala se Elena. Ale než jsem jí stačila odpověď, ozval se Lucas.
"Je to zařízené."
Nakonec ke mě domů přišla půlka školy včetně jeho party. Nevěděla jsem jak to dokázal, ale i máma vypadala dost překvapeně, když jsem je pouštěla domu. "No páni," vydechla vedle mě Elena. "Tak tohle jsem nečekala. Jak se mu to povedlo?"
"Já nevím," vydechla jsem a sledovala partu lidí, kteří se chystali hrát flašku.
"Jdete hrát taky?" houkla na nás holka jménem Jessica. Elena se na mě podívala a já jen pokrčila rameny.
"Jdeme," usmála se El a vzala mě za ruku. Došli jsme k partě a posadili se na zem okolo flašky, která už byla připravená. Kromě nás tu bylo tři kluci a další tři holky.
"Chtělo by to ještě nějaký kluky, aby to bylo vyrovnané," rozhodla Jess a rozhlídla se. Její pohled padl na Nolana a Lucase. "Jdete hrát?"
"Jasně," přikývl Nolan. Lucas jen pokrčil rameny a vydal se za Nolanem. Posadili se přesně neproti nás. Setkala jsem se s Lucasovim pohledem a on se pousmál. Sklopila jsem hlavu, aby si nevšiml jak mi zrudli tváře.
"Můžu začít?" zeptala se Elena. Jess přikývla a Elena zatočila s flaškou, která se zastavila na blonďaté dívce a Lucasovi.
"Pravda nebo úkol?" ušklíbla se na něho.
"Úkol," odpověděl. Dívka se zamyslela a nakonec se potěšeně usmála.
"Dej nějaké holce pusu." Zvedla jsem hlavu ve chvíli, kdy se Lucas zvedl. Vydal se mým směrem. Zhluboka jsem se nadechla a čekala co se bude dít. Ale místo toho, aby se u mě zastavil, kolem mě jen prošel a pokračoval v cestě. Otočila jsem se a sledovala stejně jako ostatní jeho směr. Zastavil se u nějaké blondýnky a přitlačil na zeď. Potom jí políbil.
"Jsi v pohodě?" zeptala se mě potichu Elena.
"Jo- jen musím na vzduch." zvedla jsem se a co nejrychleji opustila sklep.
