Byla jsem sama doma, protože máma, táta, teta Lil a strejda Ash někam jeli. Zrovna jsem si chtěla pustit, nějaký film, když se ozval zvonek. Vydala jsem se ke dveřím a hned jak jsem je otevřela, jsem toho začala litovat.
"Co tady děláš?" zeptala jsem se. TJ se slizce usmál.
"Ale notak," opřel se o rám dveří. "Nepozveš mě ani dovnitř, kočko?"
"Ne," řekla jsem a založila si ruce na hrudi. Snažila jsem se tvářit, že z něho nemám ani trochu strach. Ale pravda byla taková, že jsem strach měla. A opravdu velký. TJ se zasmál.
"Slyšel jsem, že už nejsi s Lucasem.. Zjistila jsi, že ti za to nestojí?" udělal ke mě krok a já ucouvla. TJ se rozesmál. "Copak bojíš se mě?"
"Ne," zamumlala jsme, ale věděla jsem, že to nezní opravdově. "Co chceš?"
"Chtěl jsem si promluvit, Winnie," vysvětlil. "Však víš- S Lucasem mám nevyřízené věci.. A slyšel jsem, že ho někdo postřelil.. Jaká to strašlivá věc!"
"Měl by jsi odejít," řekla jsem. "Mý rodiče za chvíli přijedou,"
"Pročpak mi lžeš, Winnie?" povzdychl si a přejel palcem po mé tváři. "Viděl jsem je v restauraci.. teprve si objednávali jídlo."
"Co chceš?" zeptala jsem se.
"Chci aby si mi dovedla Lucase, zlatíčko,"řekl a usmál se. "Musím s ním něco vyřešit, ale nějak se mi vyhýbá.."
"A proč bych to dělala?" založila jsem si ruce na hrudi.
"Protože rozhodně nechceš, aby se stalo něco tvé rodině," natáhl ruku a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem. "Buď hodná."
"Vypadni," zavrčela jsem a strčila ho do hrudi směrem ke dveřím. "Hned!"
"Myslím, že se rozhodneš správně," řekl nakonec a odešel.Sledovala jsem jak nasedá do svého auta a odjíždí. Zabouchla jsem dveře a projistotu zamknula. Potřebovala jsem si promluvit s Lucasem a to hned. Vyběhla jsem schody do svého pokoje a rychle se převlékla. Vzala jsem si mobil a klíčky a vyšla z domu. Na ulici jsem se stále rozhlížela, jestli mě někdo nesleduje.
Když jsem byla u Lucasovich dveří, prudce jsem zabouchala. Trvalo to zhruba deset sekund, než se dveře otevřeli a vnich se objevil Lucas.
"Winnie?" vydechl.
"Můžeme si promluvit?" zeptala jsem se a ohlédla se přes rameno. Lucas přikývl a pustil mě dovnitř. Zavřel dveře a já se zhluboka nadechla. Odešli jsme k němu do pokoje, kde jsme si stoupli naproti sobě.
"Stalo se něco? Celá se třeseš," řekl a přistoupil ke mě, aby mě pohladil po pažích. Podívala jsem se do jeho očí a viděla v nich všechno, co jsem potřebovala. Lásku, něhu, strach a bylo toho ještě víc.
"Byl u mě TJ," řekla jsem.
"Co tam chtěl?" zeptal se se zaťatými zuby. "Ublížil ti nějak?"
"Jsem v pořádku," zašeptala jsem. "Chtěl abych tě přivedla.. Prý se mu vyhýbáš- a pokud to neudělám ublíží mé rodině."
"Hned za ním zajdu," slíbil.
"Ne," zakroutila jsem rychle hlavou a vzala ho za ruku. "Ublíží ti, Lucasi. Můžeme zajít na policii nebo-"
"Myslím, že policie mi nepomůže," smutně se usmál a pohladil mě po tváři. "Slíbil jsem ti, že se ti nic nestane a svůj slib dodržím."
"Ale jestli tam půjdeš, tak o tebe můžu přijít," vyhrkla jsem.
"Ale ty i tvá rodina bude v pořádku," zašeptal. "Miluju tě, Winnie." pomalu se ke mě sklonil a přitiskl rty na ty mé. Ani jsem si neuvědomila, že brečím dokud jsem necítila slzy na tváři. V tom polibku bylo tolik zoufalství. Když se odtáhl, utřel mi slzy. "Jsi nádherná."
"Nechoď tam," zkusila jsem to ještě jednou. "Vyřešíme to."
"S TJ se nejde domluvit," ukázal na svá břicho, kde měl stále obvaz. "Vidíš co udělal minule.. Nenechám ho, aby to udělal i tobě."
"Nenechám tě tam jít," založila jsem si ruce na hrudi. "Klidně u tebe budu dvacet čtyři hodiny denně.." Lucas se pousmál.
"Omlouvám se." políbil mě na čelo a dřív než jsem si stačila uvědomit jak to myslí, vyklouzl z pokoje. Rychle za sebou zavřel a já uslyšela zámek.
"Lucasi!" vykřikla jsem a rozběhla se ke dveřím. Zkusila jsem je otevřít, ale dveře byli zamknuté. "Lucasi otevři! Prosím!"
"Musím to udělat." slyšela jsem kroky a bylo mi jasné, že odchází. Začala jsem bouchat pěstmi do dveří, ale věděla jsem, že je to k ničemu. Nevrátí se.. a kromě Vee nikdo v domě nebyl.
"Mobil-" zamumlala jsem a vytáhla si ho z kapsy. Vytočila jsem Nolanovo číslo, ale spadla jsem do schránky. "Do háje," rychle jsem najela na Elenu a vytočila jí.
"Winnie? Co se děje?"
"Eleno? Potřebuju pomoct."
