Další den, Lucas zastavil před mým domem. Vypnul motor a já se na něho podívala. Celou cestu byl zamlklý. "Omlouvám se."
"Za co?" svraštil nechápavě obočí.
"Že jsem to nezvládla.. Měli jsme být pryč déle, ale teď jsme zpátky tady a tobě může hrozit nebezpečí a-"
"Hej," Lucas mi skočil do řeči a vzal mě za ruce. Zadíval se mi do očí. "Já to nějak zvládnu, Winnie.. A není to o tom, že si to nezvládla.. Patříš sem-" ukázal k domu. "Ke své rodině."
"Ty jsi taky moje rodina," připomněla jsem. Lucas se pousmál. "Co když ti tady doopravdy hrozí nebezpečí?"
"Přemýšlel jsem o tom," povzdychl si a zahleděl se ven z okýnka. "A vím, že se ti to nebude líbit." pustil mé ruce a prohrábl si vlasy.
"Lucasi děsíš mě," špitla jsem. Když se na mě zase podíval viděla jsem v jeho očích bolest. O co tady šlo?
"Chci se s Vee odstěhovat," řekl. "Už jsem nám našel i dům.. "
"Kde?" vydechla jsem.
"San Francisko," odpověděl. "Jsou tam úžasní lékaři, kteří by mohli Vee pomoct.. A je tam úžasný studijní program, který bych mohl dělat i s prací a-"
"Přestaň-" zarazila jsem ho se zvednutou rukou. "Tohle není vtipné-"
"Není to vtip," povzdychl si. "Dlouho jsem nad tím přemýšlel.. Bude to tak lepší."
"Když odjedeš?" vyhrkla jsem. "V čem to bude lepší? A co bude s námi?"
"Winnie-" Lucas otočil hlavu, aby na mě neviděl. "Bude lepší, když tě nechám jít."
"Co to povídáš?" zamumlala jsem. Uchopila jsem jeho obličej do dlaní a otočila k sobě. "Strávili jsme spolu nádherný dva dny.. Co se to teda teď děje? Chceš mi říct, že celou cestu domů jsi plánoval jak se semnou rozejdeš?"
"Takhle to není," zakroutil hlavou. "Copak to nevidíš? Každý patříme do jiného světa-"
"Já klidně změním svůj život, abych mohla být s tebou, Lucasi! Copak to nechápeš-" hlas se mi zlomil a já otevřela dveře. Vylezla jsem z auta a spěchala ke kufru, který jsem otevřela. Vytáhla jsem svou tašku a chtěla co nejrychleji zmizet.
"Winnie!" zavolal za mnou, ale ignorovala jsme ho. Doběhla jsem ke dveřím a odemkla.Ani se za mnou nesnažil jít.. Věděla jsem, že bych neměla utíkat a měli bychom to dořešit, ale doufala jsm, že si to rozmyslí a my už to nebudeme muset řešit.
"Winnie ty už jsi- panebože co se stalo?" než jsem se nadála máma mě držela v náruči. Po tváři mi stékali slzy a já nemohla přestat. "Udělali ti něco?"
"Mami-" vzlykla jsme. Máma mě odvedla do obyváku, kde mě posadila na gauč a odešla do kuchyně pro vodu.
"Tak co se stalo?"
"Chce se odstěhovat-" zašeptala jsem. "Rozešel se se mnou."
"Kdo? Lucas?" přikývla jsem a máma se zamračila. "A proč? Co se stalo?"
"Já nevím-" zakroutila jsem hlavou. "Vůbec ho nechápu.."
"A tvoje rodiče?"
"Ty už taky nikdy nechci vidět," znovu jsem vzlykla a máma mi podala kapesník. "Vzdali se mě, protože má matka měla vybudovanou kariéru tanečnice.." Máma si povzdychla a objala mě okolo ramen.
"Už jsi doma-" zašeptala a přitom mě hladila po zádech. "Já s tvým otcem nikdy nikam neodejdeme, Winnie."
"Nolan mi řekl, co se stalo," Elena se vřítila do mého pokoje. "Co si o sobě sakra myslí? Jak se může jen tak odstěhovat? Je to kretén, idiot a mnohem víc výrazů, které nepoužiju protože by to mohla slyšet tvoje máma-"
"Eleno," zamumlala jsem potichu. "Nechci se o tom teď bavit-"
"Ale-" najednou na moje okno něco dopadlo. "Co to je?" nadzvedla Elena obočí a já pokrčila rameny. Zvedla jsem se z postele a přešla k oknu. Otevřela jsem ho a podívala se ven. Venku na trávníku stál Lucas a chystal se na další hod. Když viděl, že už jsem v okně, upustil kamínky na zem.
"Musíme si promluvit!" zavolal.
"Nechce s tebou mluvit!" Elenina hlava se objevila vedle mé. "Jsi idiot Graysone!"
"Já vím! Winnie prosím dej mi ještě šanci.. Musíme to vyřešit.. Můžeš jet ke mě?"
"Jo." "Ne." odpověděli jsme s Elenou stejně. Elena se na mě překvapeně podívala. "Winnie co to děláš? Ten kluk ti jen znovu zlomí srdce."
"Musím si s ním promluvit," vklouzla jsem zpět do pokoje a přetáhla si přes hlavu mikinu. "Počkej tady.. Kdyby přišla máma.. Vysvětli jí to." políbila jsem jí na tvář a vyklouzla oknem ven. Seskočila jsem a Lucas mě přidržel. "Jsi tu na motorce?" Lucas přikývl a společně jsme došli k jeho motorce. Podal mi helmu. Sedl si a já si sedla za něho. Objala jsem ho okolo pasu. Rozjel se a o deset minut později už parkoval před svým domem.
Pomohl mi sundat helmu a společně jsme vešli dovnitř. "Vee už spí.. Byla unavená-" vysvětlil a já přikývla. "Půjdeme ke mě?"
"Jasně," zamumlala jsem. Vyšli jsme schody do druhého patra a já se usadila na jeho postel. Lucas zavřel dveře a zůstal stát. "Tak o čem chceš mluvit? Řekni mi, že sis to rozmyslel-" už při pohledu na něj jsem věděla, že nerozmyslel.
"Musím to udělat, Winnie- Pro sebe, pro Vee.. musím začít někde jinde-"
"Pryč ode mě?" špitla jsem.
"Takhle to není-" zakroutil hlavou a došel ke mě. Klekl si předemě, aby byl ve stejné úrovni očí jako já. "Tvoje budoucnost je jiná než ta má-" když se dotkl mé tváře přivřela jsem oči. "Už jsem našel dům-" vrátila jsem se do reality a otevřela dveře.
"To nemůžeš.. není to správné.."
"Právě že je," přikývl. "Nemůžu tě stáhnout do svého života, Winnie.. Ty si to nezasloužíš."
"Změnil jsi se! Já vím, že ano!"
"Vždycky budu stejný, Winnie-" smutně se pousmál. Jeho pohled sklouzl na mé rty.
"Chci aby jsi mě políbil!" vyhrkla jsem. "A taky tě chci. Teď a tady-"
"Nevíš co říkáš-" zakroutil hlavou.
"Ale vím-" zašeptala jsem předtím než jsem si ho za tričko přitáhla k sobě a políbila. Lucas se zvedl a já si lehla. Lehl si nademě a jeho ruka zajela pod moje triko.
"Winnie-"
"Chci to." zopakovala jsem.
Uhm.. Tohle je poslední díl téhle série.. Můžete čekat ještě ochutnávku a potom se vrhneme na druhou sérii jestli jste pro.
Je mnoho variant jak tahle série může pokračovat.
a) Winnie otěhotní a děj se bude odehrávat o pár let později (3-5 let), kde už vychovává svoje dítě
b) Winnie už bude na vysoké a náhodou se setká s Lucasem
c) Časový posun nebude zas tak velký :D
Piště prosím do komentů :))
