Když jsem dojela k nemocnici, všimla jsem si policejních aut.Přidala jsem do kroku, abych co nejrychleji byla vevnitř. Před Lucasovim pokojem stáli tři policisté. Prokouzla jsem kolem nich a vstoupila do pokoje. S Lucasem si zrovna povídal starší policista a něco si zapisoval do svého notýsku.
"Winnie," vydechl Lucas a policista se ke mě otočil.
"Jsem detektiv Wilson," představil se a podal mi ruku.
"Winnie Hunterová." odpověděla jsem. "Děje se něco, detektive Wilsone?"
"Potřebovali jsme si sepsat pár informací o otm, co se včera událo. Váš přítel chtěl, abychom vás z toho vynechali."
"Nechtěl jsem, aby sis to znovu připomněla," vysvětlil Lucas a pokusil se posadit, ale místo toho sykl bolestí. Přiskočila jsem k němu.
"Jsi v pořádku?"
"Ano," přikývl. "Jen jsem zapomněl na ty pitomé stehy," vysvětlil a vzal mě za ruku. "A ty? Udělal ti něco?"
"Mě nic není," usmála jsem se.
"Nechám vás tady," ozval se detektiv Wilson. "Pane Greysone, ještě za vámi příjdu. Nechám někoho, aby hlídal pokoj." když odešel, nechápavě jsem zamrkala.
"Pročti musí hlídat pokoj?" zeptala jsem se.
"Co kdybychom někam odjeli?" ignoroval mou otázku. "Jen my dva.. Nikdo nás nebude otravovat-"
"Co se děje?" zeptala jsem se znovu. Lucas uhnul pohledem.
"Wilson si myslí, že někdo z TJ lidí by se mohl chtít pomstít," vysvětl. "Navrhl, abych nachvíli odjel z města, než se vše uklidní." zalapala jsem po dechu a o krok ustoupila. "Ale neměj strach Winnie.. Mám to pod kontrolou a-"
"Odjedeme,"řekla jsem a Lucas se na mě překvapeně podíval. "Nebudeme to riskovat. Znovu už ne. A když odjedeme můžeme zjistit něco o mých pravých rodičích."
"Winnie-" začal pomalu Lucas, ale přerušila jsem.
"Chci jen vědět odkud doopravdy pocházím,"vysvětlila jsem. "Nemusím se s nimi ani setkat.. Jen chci vědět co kdo doopravdy jsem."
"Dobře," přikývl a natáhl ke mě ruku. "Zjístíme kdo doopravdy jsi."
"Chceš zjistit, kdoj jsou tvý rodiče?" zeptala se máma a já si všimal jak se jí třese hlas. Rychle jsem se natáhla a vzala jí za ruku.
"Vy jste mý rodiče," začala jsem. "A vždycky budete.. Jen se chci o sobě dozvědě víc. Chci vědět, jestli mám vlasy po-" zarazila jsem se než jsem to stihla vyslovit. Podívala jsem se na tátu, který stál za mámou a měl položenou ruku na jejím rameni. "Prosím řekněte, že to chápate."
"Chápeme," přikývl táta a máma se na něho podívala. "Oba jsme věděli, že to příjde, Tie." promluvil na mámu. "A Winnie nás nechce opustit.. Až zjistí, kdo doopravdy je, vrátí se k nám."
"Přesně tak," znovu jsem se podívala na mámu. "Jsi ta nejlepší máma na světě. Nikdy- nikdy bych vás neopustila." máma se ke mě otočila a po tváři jí stékala slza. "Možná mám stejnou DNA jako oni, ale přesto jste mý rodiče vy."
"Zlatíčko-" špitla máma a přitáhla si mě do náruče. "Tak neskutečně tě miluju."
"Já tebe taky," zašeptala jsem. "Vždycky budu." když jsem se odtáhla, věnovala jsem jí úsměv.
"Co se tady děje?" teta Lil vešla do kuchyně a za ní šel strýček Ash. "Protože víte jak miluju rodinná objetí!" zasmála se a doběhla k nám. Táta se strýčkem se zasmáli a taky nás pevně objali.
"Věřte mi- jste ta nejlepší rodina na světě."
"Jo a mimochodem někdo dojel." ozvala se teta Lil a já se na ní překvapeně podíval.
"Nazdar rodino." Will Caleb Williams vešel do kuchyně. "Doufám, že nevadí, že jsem se zastavil."
"Wille!" vyhrkla jsem nadšeně a vyskočila na nohy. Skočila jsem mu do náruče. "Chyběl jsi mi!"
"Rosteš to krásy, Winnie."
"Z tebe je taky fešák- Ale mohl by ses oholit." šťouchla jsem do něho a Will se zasmál.
"Teto Katie," řekl s úsměvem a máma ho přišla obejmout. "Mám vás všechny pozdravovat od mámi.
"Taky by se mohla někdy zastavit." postěžovala si máma. "Určitě máš hlad! Posaď se, něco ti udělám."
"Ne to je dobrý," zasmál se Will a posadil se ke stolu. "Jedl jsem po cestě. Co jste tady řešili, než jsem došel."
"Jo to by mě taky zajímalo." přikývla teta Lil.
"Pojedu hledat své pravé rodiče," vysvětlila. "Chci jen vědět, odkud pocházím a kdo doopravdy jsem." tata se překvapeně podívala na mámu, která jen pokrčila rameny.
"Nemůžu jí v tom bránit. Je moc tvrdohlavá."
"To mám po tobě mami." máma se usmála.
"Ano.. To určitě máš."
