Další den Lucas nepřišel do školy. Zkoušela jsem mu psát, ale neozval se. Měla jsem o něho strach. Včera když mě vysadil před domem s úsměvem odjel. Hned jak jsem došla domů jsem usnula. Ani zpráva o tom, že přijel v pořádku.
Nervozně jsem okusovala tužku a sledovala svůj mobil. "Co se děje?" naklonila se ke mě Elena. "Jsi strašně nervozní a kontroluješ mobil.."
"Všechno je v pohodě," odpověděla jsem a věnovala se učitelce. Po hodině jsem se Eleně omluvila, že musím něco vyřídit a spěchala za Nolanem, který byl v jeho třídě. Můj pohled automaticky spadl na Lucasovo místo, které bylo prázdné. Věděla jsem, že se nesmím zeptat rovnou.
"Winnie? Co tady děláš?" zeptal se překvapeně Nolan a jeho kamarádi se na mě podívali. "Děje se něco?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Jen jsem se chtěla zeptat, jestli mě po škole nehodíš domů."
"Jo klidně," usmál se. "Elena dneska stejně jede za babičkou," vysvětlil.
"Kde máš Lucase?" kývla jsem k jeho místu a čekala na jeho odpověď. Ale Nolan jen pokrčil rameny.
"Nevím," povzdychl si. "Ani mi neodpovídá. Budu se k němu muset po škole stavit.. Nebude ti vadit, když se prvně stavíme tam? Potom tě zavezu domů."
"Nevadí," vyhrkla jsem možná až moc rychle. "Teda chci říct-- Je to v pohodě." řekla jsem klidněji a Nolan pomalu kývl. "Už musím běžet! Tak po škole?"
"Jasně budu čekat venku."
Po škole jsem seděla v Nolanově autě a nerovzně ťukala prsty do kolena. Lucas se stále neozval a co jsem zjistila, neozval se ani Nolanovi. Když zastavil před Lucasovim domem, podíval se na mě.
"Chceš počkat v autě?" zeptal se. Věděla jsem, že když teď půjdu s ním bude to zvláštní. Ale já jsem se potřebovala ujistit, že Lucas je v pořádku.
"Půjdu," odpověděla jsem a vystoupila. Lucasovo auto stálo na příjezdové cestě, takže jsem věděla, že dojel v pořádku domů. Došli jsme ke dveřím a Nolan zazvonil. Když nikdo nepřicházel, došel ke květináči a nadzvedl ho. Pod ním ležel klíček. Nolan ho vzal a odemkl dveře. Společně jsme vešli do domu.
"Lucasi?" zavolal Nolan, ale nic se neozvalo.
"Nolane?" ozvala se Vee ze svého pokoje. Nolan se na mě v rychlosti podíval a potom spěchal k ní. Byla jsem mu v patách. Vee ležela v posteli a tvářila se vyděšeně. "Myslela jsem, že jsi Lucas.."
"Kde je?" vyhrkla jsem. Měla jsem už opravdu strach. Co když se mu něco stalo? Co když mu něco udělal TJ?
"Já nevím," zamumlala Vee. "Slyšela jsem jak s někým mluví a potom odešel.. Auto je před domem?" jen jsem přikývla.
"Sakra-" zavrčel Nolan a znovu vytočil jeho číslo. Ale stejně jako pokaždé spadl do schránky. "Lucasi- kámo prosím ozvi se. Chci vědět, jestli jsi v pohodě." jeho hlas zněl zoufala a já věděla, že má taky obavy.
"Nolane musíme ho najít-" špitla jsem a podívala se mu zpříma do očí. "Jestli se mu něco stane-"Nolan se neptal, ale věděla jsem, že poznal, že mezi mnou a Lucasem je něco víc. Kdybych ho nenáviděla, tak bych se tak nestarala.
"Neboj se.. Najdeme ho. Počkejte tady, dobře? Pojedu se podívat na nějaká místa-" Nolan mě letmo pohladil po paži a vyšel z Veeina pokoje.
"Lucas mi řekl, že jste spolu," ozvala se Vee a já se na ní podívala.
"Já vím," přikývla jsem. "Řekl mi to.. Vee nevíš s kým mluvil?" Vee jen zakroutila hlavou a já si prohrábla vlasy.
"Od včerejška se mi neozval-" zašeptala jsem.
"Miluješ ho?" tahle otázka mě překvapila. Věděla jsem, že k němu něco cítím. Ale ani jeden jsme to ještě nevyslovili.
"Myslím, že bych ho mohla milovat," přikývla jsem.
"On tě miluje," řekl Vee. "Vím, že ti to ještě určitě neřekl.. Bojí se to říct.. Ví jak to dopadlo předtím.."
"Já bych mu neublížila," namítla jsem.
"Já vím," přikývla Vee. "Musíš se o něho postarat, Winnie. Než udělá nějakou hloupost-" než jsem jí stihla odpovědět, slyšela jsem jak se otevřeli vchodové dveře.
"Winnie!" zavolal Nolan. "Pojď mi pomoct!"
