"Jediná zmínka o Amelii a Joshovi Emmersenovich je že bydlí 300 km odtud," přečetla jsem. "Nikoho jiného s tímhle jménem jsem tady nenašla."
"Dobře tak tam zajedeme a uvidíme," přikývl Lucas. "Ale možná bude lepší, když to necháme na zítřek a dnes se už někde ubytujeme."
"Máš pravdu," pousmála jsem se. Lucas si se mnou propletl prsty. "Musím potom zavolat mámě, nebo o mě bude mít strach."
"Winnie přemýšlela jsi vlastně o tom, co jim řekneš?" ozval se Lucas a já se na něho nechápavě podívala. "Tvým pravým rodičům.."
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Neměla jsem v plánu s nimi mluvit, ale teď-" odmlčela jsem se a podívala se z okýnka. "Když mám tu možnost, možná.."
"Nepřišlo ti zvláštní jak ta ženská řekla, že vypadali jako milující rodiče? Odkdy dávají milující rodiče svoje dítě pryč?"
"Já nevím," povzdychla jsem si. "Nedává mi to vůbec smysl.. Co se dělo tak hrozného, že mě museli dát pryč? To je ten důvod, proč si s nimi chci promluvit.. Zjistit pravdu.. třeba byli donuceni mě dát pryč nebo-" odmlčela jsem se, protože jsem nevěděla jak pokračovat.
"Zjístíme to," zašeptal Lucas. "Slibuju."
Když jsme zastavili u motelu, Lucas šel zaplatit jeden pokoj na noc. Potom odnesl tašky a já mezitím zavolala mámě.
"Jsi v pořádku?" zeptala se zhruba po třetí.
"Ano mami," přikývla jsem i přesto, že mě nemohla vidět. Opřela jsem se o auto. "Je to jen složitější než jsem si myslela."
"Ten požár," zamumlala máma.
"Ano," odpověděla jsem. "Ale ta paní si na vás pamatovala.." pousmála jsem se. "Očividně jste na ní udělali dojem.. Už předtím věděla, že budete úžasní rodiče." máma se potichu uchechtla.
"Chceš tátu?" zeptala se.
"Prosím."
"Dobře.. Miluju tě, Winnie."
"Já tebe taky," řekla jsem. Počkala jsem pár sekund, než předala mobil tátovi.
"Winnie? Broučku?" když jsem uslyšela tátův hlas, uvědomila jsem si jak jsem daleko. A taky jsem si uvědomila to, že za celý svůj život jsem od nich tak daleko nebyla.
"Tati," vydechla jsem. "Nevím jestli dělám dobře.."
"Winnie," povzdychl si. "Jsi ta nejchytřejší dívka, kterou jsem kdy potkal.. Tedy kromě tvé matky..Kvůli tvé matce jsem změnil celý svůj život, ale to víš.. Ať už tvý pravý rodiče budou jakýkoliv.. nemůžou být tak špatní, když se jim narodilo dítě jako ty." musela jsem se pousmát. Celý můj život věděl táta, co má říct, abych se cítila lépe.
Podívala jsem se k pokoji, který nám pronajmul Lucas. Opíral se o dveře a díval se na mě. Věděla jsem, že i pro něho bylo těžké opustit Vee. Ale byl tady. Kvůli mě. Zvedla jsem ruku a zamávala mu. Lucas se usmál. "Budu muset jít," povzdychla jsem si. "Už teď mi strašně chybíte."
"Věř mi, Winnie," odpověděl táta. "Nám chybíš tisíckrát víc. Zavoláme si zítra, dobře?"
"Dobře," přikývla jsem. "Zatím tati." zavěsila jsem hovor a vydala se k Lucasovi, který ke mě natáhl ruku. Chytla jsem se ho a on si mě přitáhl k sobě.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a pohladil mě po tváři.
"Snad?" odpověděla jsem a povzdychla si. Lucas mě vtáhl do obyčejného pokoje a zavřel dveře. "Snažím se být," pokračovala jsem. "Protože tohle jsem chtěla, že?" zvedla jsem hlavu a zadívala se mu do očí.
"Kdyby jsi se chtěla vrátit, nikdo by se na tebe nezlobil," připomněl.
"Vrátit se na místo, které pro tebe může být tak nebezpečné?" namítla jsem a přešla k zrcadlu. Podívala jsem se na svůj odraz. Lucas došel za mě a položil jednu ruku na můj bok. "Myslíš si, že jsem na ně podobná?"
"Na tom nezáleží," zakroutil hlavou. "Ať už jsi nebo nejsi-" nachvíli se odmlčel a otočil mě tak, abych mu znovu viděla do očí. "Záleží na tom, jaká jsi tady." položil ruku na místo, kde mi leží srdce.
"Stal se z tebe romantik?" ušklíbla jsem se a Lucas se zasmál.
"Od doby, co tě znám," přikývl. "Je to pro mě celkem novinka.. Jak mi to jde?"
"Jsi v tom úžasný," vzala jsem ho za ruku a dovedla k posteli. Jemně jsem ho šťouchla a on se posadil. Posadila jsem se na něho a prohrábla mu vlasy. "Nepřemýšlel jsi někdo o tom, že ostříháš?"
"Ne," zakroutil hlavou. "Měl bych?"
"Myslím, že takhle jsi perfektní," zakroutila jsem pro změnu hlavou já a políbila ho. Když jsme se od sebe odtáhli, opřeli jsme se čelem.
"Myslím, že neexistuje nikdo kdo někoho miloval tak moc jako já tebe." zašeptal.
"Myslím,že se pleteš." zakroutila jsem hlavou a znovu ho políbila.
