Sedím uprostřed opuštěného domu. Přesto jako bych zde nebyla sama. Sedím a vzpomínám. Byli tu, jsou tu a přesto nejsou.
Zvednu hlavu a podívám se na svou matku sedící naproti mně. Oči prázdné, jakoby zde ani přítomna nebyla a nebo jsem to já, ta co není přítomna?
Sedím a sleduji co se kolem mně děje, jsem toho součástí a přesto nejsem.
Lidi okolo mně mě vnímají a přesto přehlížejí. Jsem tu a zároveň nejsem.
Podívám se na svého otce, dříve tak plný radosti, dnes pohled upřený na matku, pohled plný prázdnoty.
Sleduji lidi kolem mně a přesto je nevnímám. Jsem tu a zároveň nejsem.
Nejsem duch, jsem živá bytost, ale zároveň nežiji.
Mám srdce, přesto nic necítím. Ba ano, občas cítím, až moc..
Co je lepší? Cítit vše, či necítit nic?
Co je lepší? Topit se, nebo umírat žízní?
Sestra nabere vidličkou kousek masa, ukousne si a znovu nabere a znovu si ukousne. Jsme jako roboti bez duší.
Zavřu oči a představuji si, jaké by bylo tu být. Být tu doopravdy. Kdybychom tu byli my všichni.
Spolu..
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
