Ostnatý drát svírá mé paže čím dál tím víc.
Svazuje je.
Utahuje se.
Zápěstí zohavená.
Předloktí od krve.
Pouta stále víc a víc zaryté do kůže.
Tahají mě.
Ukazují mi směr cesty a táhnou mě tam.
Škubnutí nalevo.
Škubnutí napravo.
Jen pojď dál, nehleď na bolest.
Oči přilepené k zemi.
Víčka se zavírají.
A mé sny tak vyplouvají.
Tohle nebylo v plánu.
Tohle se nemělo stát.
Proč nemohu se pohybovat sama?
Proč musím následovat?
Sny se rozplynou.
A duše padá a padá.
Hloubš a hloubš.
Škubnutí tam.
Škubnutí sem.
Jako loutka.
Svědomí křičí.
Avšak otupělost vítězí.
Jak se to mohlo stát?
Jakto že jsem tak apatická?
Necítím bolest.
Necítím lásku.
Necítím radost.
Necítím hněv.
Necítím nic.
A tak mě jen veďte, je mi to už jedno.
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
