Zhrouceně na zemi sedím.
Do stropu zavrtávám pohled čím dál hlouběji.
Mysl plná smetí.
Smetí, které jste tam vynesli.
Smetí, které jsem tam nechala vynést.
To je v pořádku.
Oči plné prázdna.
Duše pošpiněná.
Pohled zamlžený.
Tělo skoprnělé.
Svaly napnuté.
Prsty rozklepané.
Nehty okousané do krve.
Škrábance na pažích.
Mokré řasy.
Nohy bez života.
Hrdlo sevřené.
Nádech.. Výdech..
Jen dýchej, to ti pomůže.
Nádech.. Výdech..
Zavřu oči.
Otevřu mysl.
Nádech.. Výdech..
Popraskané rty ladí s úsměvem.
Rozklepané prsty kloužou po telefonu.
,,Jistě, jsem tu pro tebe, neboj.. Vše bude v pohodě, pověz mi co tě trápí a já ti pomůžu. :))"
Akorát už jen nevím, jestli je na mé skládce ještě dostatek místa.. Promiň.
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
