Pohled plný bolesti.
Plný rozdupaných nadějí.
Jak mohli jsme to dopustit.
Smutek na její tváři.
Mokré řasy, plné slz.
Všichni jsme pouhými lháři.
Nikdo nevšiml si, jak ten čas zamrzl.
Nevšímali jsme si jejích rozedřených zápěstí.
Nevšímali jsme si bolesti v jejím pohledu.
Neviděli jsme ten smutek.
Neviděli jsme jak těžce drží úsměv.
Zklamali jsme.
Dívka co se smála.
Minulostí se stala.
Pomáhala nám.
Pomáhala všem.
Ale kdo pomůže jí?
Dala by nám všechno.
Dávala a dávala a dávala.
Až ji nic nezbylo.
Přehlédli jsme její slzy.
Přehlédli jsme její jizvy.
Přehlédli jsme její smutek.
Přehlédli jsme její pohled.
Přehlédli jsme její tón.
Přehlédli jsme její úsměv.
Přehlédli jsme její rány.
Přehlédli jsme JÍ.
Přehlédli jsme její nenávist k sobě samé.
Všimli jsme si jen její smrti.
Jak mohli jsme to dopustit?
A přesto stejně nikdo neví.. Co za jejím rozhodnutím stálo.
MĚLA PŘECE DOKONALÝ ŽIVOT, NE? (:
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
