Ta Nevinná

{Cesta}

Au..

Bolest do chodidel opírá se plnou silou.

Střepy pod nahama křupou.

Přesto jdu dál.

Kam jen se podívám..

Cesta ze střepů a zničených nadějí.

Přesto jdu dál.

Jeden krok vpřed.

Dva kroky vpřed.

Nezastavuj.

Koukneš se na své bílé ruce.

Krev z tebe vyprchává stejně jako naděje.

Tvá poslední naděje co ti zbyla.

Ta jediná, díky která jdeš stále dál.

Oči už se přivírají únavou.

Jen pokračuj.

Nezastavuj.

Nohy se bolestí klepou.

Přesto jdu dál.

Namáhavě zvedáš nohu za nohou.

Z bosých chodidel ti proudy teče rudá tekutina.

Životodárná tekutina.

Cáry oblečení na tobě visí.

Slzy už ti dávno došly.

Kdy už bude cesta příjemnější.

Kdy už bude snesitelnější.

Cesta plná špíny a hnusu.

Bahno se mi dostává do ran od střepů.

Bolest štípe v chodidlech.

Tu náhle se nohy podlomí.

,,Ne." zašeptám zmučeně.

Do kolenou se mi zařezávají ostny.

Do dlaní též.

Oči se klíží.

Přestáváš cítit.

Po čtyřech se couráš dál.

Bolest je neústupná.

Ty jsi však již bez citu.

Ploužíš se dál, avšak síly dochází.

Ruce i nohy se klepou bolestí a nedostatkem odpočinku.

Nemůžu se zastavit.

Ať je cesta jakkoliv strašná.

Prostě nemůžu.

Tělo se ocitne na zemi.

Ucítíš ostrou bolest.

Srdce náhle vynechá úder.

Natáhneš ruku.

Poté i druhou.

A přitáhneš.

Cítíš lepkavou tekutinu, jak proudí ti po těle.

Víčka pěvně tiskneš k sobě.

Ceníš zuby.

Ozve se křik.

Tvůj křik.

Můj křik.

Natáhneš ruku.

Poté i druhou.

A přitáhneš.

Na chvíli se zastavíš.

Podíváš se pod sebe.

Zakrvácenou rukou šáhneš do střepů a odhrneš je.

Pod střepy se nachází hladká pevnina.

Rozhrneš to víc.

Tu náhle se mi spustí slzy.

Slzy štěstí.

100 Wattový úsměv se rozlévá na mé tváři.

Stoupnu si na hladkou plochu a zhluboka se nadechnu.

Někdy je ta pomalejší cesta, tou méně bolestivou. 

Někdy si stojí za to počkat.

A někdy se vyplatí chvilku se zastavit a přemýšlet nad tím.