Schoulená v klubíčku.
Slzy na krajíčku a hlava pobouřená myšlenkami.
Sedím a do zdi hledím.
Myšlenky temné, lapily mě do pasti.
Není útěku, není cesty zpět.
Prázdná duše. Chtěla jsem být dobrá.
Nesnáším své tělo. Nesnáším své činy. Nesnáším, že nejsem pro nikoho dost dobrá. Nesnáším, že nedokážu zabránit v bolesti, která se děje lidem kolem. Nesnáším, že se nedokážu radovat. Nesnáším, že jsem tak slabá. Nesnáším, že i když se snažím, je to k ničemu.Nesnáším, že nedokáži nic prožít. Nesnáším, že to nedokážu cítit. Nesnáším, že vám ubližuji. Nesnáším sebe. Nesnáším tak moc. A zároveň na to už nemám sílu.
Mé tělo plné ničeho.
Oči prosí o pomoc.
Co by se asi tak stalo, kdyby na to někdo přišel.
Na mé temné chvilky plné bolesti.
Na zakázané chvíle uvolnění.
Na probrečené noci.
Na mé myšlenky, nesnášející mé tělo.
Na mou duši, která chtěla jen pomoct.
Na ta poranění "omylem".
Na ty slzy plné nevyřčených slov.
Na to jak moc bych chtěla být lepší.
Na to jak moc potřebuji někoho, kdo by tu pro mě byl.
Na to, že již 3 roky trpím depresemi.
Na mou galerii plnou zlých obrázků.
Na mou sbírku na instagramu.
Na můj blok plný démonů z mé hlavy.
Co by se stalo?
Nesnášeli byste mě?
To se doufám nikdy nedozvím.. Tak moc se toho bojím.
Bojím se, že zjistíte.. Že ve skutečnosti nejsem tak silná, že ve skutečnosti jsem jen jedna velká troska, která už nemůže dál. Že bych dala svůj život za vaše štěstí. Že jsem jen slabá dívka, která se bojí.
Která se bojí tak moc.
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
