Ta Nevinná

{Nicota}

Nicota. Nic víc kolem není.

Prázdno. Uvnitř mě i okolo.

Hrozí, že mě pohltí. Já se však vzdát nehodlám.

Otevři oči a běž. Najdi konec prázdna. Najdi konec ničeho. Najdi konec šedé zóny.

Existuje vůbec? Je tam někde?

Nevzdám se, i když budu bojovat pro nic, nehodlám jen sedět a čekat na konec.

Je to boj. Vedu boj sama se sebou. První krok v před. Druhý krok v před. Kráčím nicotou. Šlapu na nic. Obklopuje mě nic.

Náhle záchvěv. Že bych něco cítila? Je to světlo támhle v dálce? Náhle znovu prázdno.

Tak blízko jsem byla. A znovu nic.

Nicota se otřásá v základech. Padnu na zem. Znovu světlo. Vstanu a běžím. Rychleji to nezvládnu. Světlo se ztrácí.

,,Prosím ne!" křičím.

Avšak již je pozdě, světlo zmizelo. Nohy se mi zamotaly. Pád bolí. Má to ještě cenu? Chci vůbec ještě vstát?

Motivace chybí.

A náhle jakoby něco uvnitř bylo jinak. Něco.

Vstanu. Opráším si kolena. Krok v před. Krok v před.

Dlouhá doba uplynula. Dolouhá doba nicoty. Jak dlouho to bylo? O čase ponětí nemám. Vše se slilo dohromady. Jedna velká bublina. Rozhlédnu se. Nic.

Zatnu pěsti a pokračuji v chůzi dál.

Krok v před. Krok v před.

Slzy tečou.

Tělo už padá únavou.

Nohy se podlamují.

Oči se zavírají.

Jen nepadej. Jdi dál.

Jen se nevzdej. Bojuj!

Krok v před. Krok v před.

Slzy tečou.

Tělo už padá únavou.

Nohy se podlomily.

Oči se zavřely.

Spadla jsi. Už nejdeš dál.

Nevzdáváš se. Bojuješ!

Zatnu pěsti. Bouchnu do nicoty pod nohama. Prázdnota se zachvěje.

Bouchnu silněji. Nicota se třese.

Slzy stékají po tvářích.

Vezmu všechnu svou sílu a bouchnu do Prázdnoty.

Ozve se rána, V Nicotě se objeví prasklina. Prasklina se šírí.

Vyčerpaně ležíš a sleduješ. Prasklina tady. Prasklina tam.

Svět se bortí. Bublina splaskla. Terárium se tříští.

Obklopuje tě světlo. Vstaň.

Plazím se ke světlu. Natáhnu ruku.

Obrovská záře tě pohltí.

Pocity se hrudí rozezní. Úsměv na tváři. Energie v žilách.

Gratuluji. Žiješ!