Sama v temném lese stojím.
Cesta jako by se náhle vytratila.
,,Haló? Je tu někdo?" volám do prázdna.
Zmateně bloudím lesem.
Baterka v ruce třese se.
Vzlyky samovolně vychází z mých úst.
Proč jen zůstala jsem sama?
Ptám se a ptám.
Odpovědi nepřichází..
A tak jen dál zmateně bloudím lesem.
Tma.. Tma.. Tma..
Kde je mé vysněné světlo?
Kde je má záchrana?
Kde jsem já?
Rozhlížím se.. Ale nic než temné stromy nevidím.
Větve křupou pod nohami.
Větve švihají mě do tváře.
Slzy si samy cestu našly.
Kovová pachuť v ústech.
Náhle chvilka nesoustředěnosti.
Náhle chvilka slabosti.
Náhle chvilka nevšímavosti.
Stačí tak málo a už ležím na zemi.
Nohy zamotané do plevelu.
Plevelu s trny.
Snažím se vstát.. Ale není to tak jednoduché.
Přetočím se na záda.
Hlasitý výkřik prořízne chladnou noc.
Jen setinu vteřiny mi trvá, než si uvědomím.. Že to já vykřikla.
Zuby vyceněné jako zvíře.
Čelist sevřená.
Oči plné zloby.
,,Už ne!" protne tmu další výkřik.
Ruce od krve snaží se nohy osvobodit.
Pošramocené nohy náhle na svobodě ocitnou se.
Hruď se mi zrychleně zvedá.
Obláček kouře mi jde od pusy s každým nádechem.
Rozlámaně ležím na zemi a hledím vzhůru.
Jakto, že jsem si toho dřív nevšimla? Jak jsem mohla být tak slepá.
Jak jsem mohla být tak zahleděná do sebe?
Nebe plné hvězd rozprostírá se nademnou.
Hledala jsem světlo v temném lese, ale neuvědomovala jsem si, že bylo celou dobu semnou.
Tu náhle energie se mi vlila do žil.. Tu náhle naděje mě pohltila.
Na nohy vyskočím, uchopím větev.
Jeden výskok a už hledím na temnotu podemnou.
Jeden nádech a už cítím světlo v mém nitru.
Zářivý úsměv oplácím toulavým hvězdám.
Na špičce stromu sedím..
A na svou naději hledím.
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
