Zlostné hlasy plné hněvu.
Šeptají slova ničivá.
Ne.. Už není mi do zpěvu.
A pokaždé když na mě se podívá.
Mé srdce na chvíli přestane bít.
Můj svět přestane žít.
Přesto selhala jsem.
Naivně myslela jsem si, že je to tentokrát jinak.
Myšlenky pouhé.
Srdce obrátily proti mně.
Souboj krutý vyhrává a šrámy na něm zanechává.
Má duše pláče.
Pocity náhle v nedohlednu.
Znovu ta prázdná schránka bez zážitků.
Prokleté oči plné zloby.
Dívají se na mé falešné podoby.
Vážit si sám sebe je občas těžší než si myslíš.
Srdce plesá a energie dochází.
Každý další krok jako facka.
Každý další nádech jako rána pěstí.
Každý falešný úsměv jako kopanec.
Chuť zničit se převládá.
Radost opadá.
Prázdná schránka kráčí světem.
Rozedraná kůže.
Zamlžený pohled.
Jak dlouho tohle ještě vydržíš?
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
