Pohled zamlžený, upřen do noci.
Už dávno není mi pomoci.
Tajně po nocích ven chodím.
Celou noc tím pádem probdím.
Nakrčené čelo, vrásky se rýsují.
Myšlenky mi znovu hlavu motají.
Slzy dále skrývat nedokáži.
Ačkoliv si to celý den káži.
Rozklepaná kolena mou váhu již neunesou.
Poslouchám zvuky přírody, které se ke mně nesou.
Krev potřísní trávu podemnou.
Slova ostatních na mě dolehnou.
Rozklepaná ruka dotkne se květiny.
Květiny, která má stejnou barvu jako mé podlitiny.
Pohledem ji zkoumám a žasnu.
Jen díky této kráse ještě dnes neuhasnu.
Měsíc mou tvář ozáří.
Únava mě už téměř pokoří.
Uzavřu svá unavená víčka.
Tělo své stočím do klubíčka.
A už jen čekám, čekám na zázrak.
ČTEŠ
Ta Nevinná
NouvellesDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
