Kreslím.
Tužka klouže po papíře.
Tmavé šmouhy zůstávají.
Ruce rozklepané.
Mokrá skvrna tuhu rozpíjí.
Kreslím a kreslím.
Ostatní nechápou.
Strašlivé zjevy na papíře se zobrazí.
Mé myšlenky tak vyobrazí.
Sápají se po mně.
Sápají se po nich.
Sápají se po nás.
Myšlenky dravé.
Nemaj chvíli klidu.
Neustála honba za stvůrou.
Stvůra co honí stvůru.
Jen málo kdo pochopí výjevy mé mysli.
Jen málo kdo pochopí, co se to tady děje.
Krvavé stopy na papíře zanechávám.
Otázky roní se v hlavě.
Je tohle ještě vůbec správné?

ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.