Znovu tu stojím a na nebe hledím.
Znovu hlava vzhůru.
Z dálky klidná a vyrovnaná.
Uvnitř boj.
Co správné je?
Udělala jsem hroznou věc.
Jak jen jsem mohla takhle zklamat.
Zafouká větřík.
Vlasy mi foukne do tváře.
Tráva se mi otře o kotníky.
Jako by mě chtěla chytit a pořezat.
Chladný vítr odnáší mé slzy dál.
Daleko ode mě, daleko od všeho zla.
,,Vem mě též." zašeptám a se zavřenýma očima skloním hlavu.
Obličej bez výrazu schovám před světem.
Znovu tu stojím a vyčítám si své chyby.
Ublížila jsem.
Znovu.
Jak jen jsem mohla?
,,Omlouvám se." žašeptám neslyšně.
Zvednu hlavu a zadívám se na měsíc nademnou.
Hvězdy září do dálky a prosí o pozornost, která jim není dána.
Boj ve mně neustává.
Otázky se noří ze tmy.
Jak se sebou žít?
Jak se milovat?
Jak se mít rád?
Jak se cítit?
Jak?
Měsíc mě z dálky zkoumá.
Prohlíží si mou bledou tvář.
Mou dříve tak šťastnou tvář.
Kapka krve nenápadně žene se mi po zápěstí ve kterém svírám zakrvácený nůž.
Kde vzala se tam?
Co je to?
Podívám se na svou hruď.
Bolest.
Jediné co dokáži zaznamenat.
Jediné co cítím.
Jen bolest a slzy co mi tečou po tvářích.
Tričko se mi lepí na hruď.
Krev prosakuje čím dál rychleji.
Jak?
Padnu na kolena.
Díra na místě kde mám srdce se zvětšuje.
Krev dále požírá mé oblečení.
Mé svědomí dále prožírá mou duši.
Potlačím vzlyk a jen tiše zašeptám
,,Prosím bože.. Odpusť mi mé hříchy."
Vrah mladé dívky leží na zemi a dívá se na nebe.
Přeje si, aby mu byly jeho hříchy odpuštěny.
Srdce mu krvácí, přesto nevydá ani hlásku.
Jen smířeně leží v těle té nevinné dívky, kterou zničil.
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
