Rozklepaný ret svírám mezi zuby.
Železnou pachuť okusím.
Myšlenky mé zápasí s tóny hudby.
O další špatný tah se pokusím.
Už dál nezvládám ovládat ten nával emocí.
Připadám si, jako kdybych trpěla snad nějakou nemocí.
Možná už nejsem tou správnou osobou, co dělá správné věci.
Možná už z mých úst vychází jen prázdný keci.
Hlava praská, přeplněná kapacita.
Poslední dobou stává se ze mě necita.
Už nevím co dál lidem říkat.. Že jsem v pohodě a žádný problémy nemám?
Mám znovu lhát a nikomu nic neříkat.. Nebo to pro jednou udělat mám?
Stejně stojím zde osamoceně, přes slzy už nevidím..
Ten krásný západ slunce, kterému tak moc závidím.
Jak mohu být tak prázdná a zároveň tak plná?
ČTEŠ
Ta Nevinná
Historia CortaDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
