{Měsíc}

4 1 0
                                    

Zmučeně sedím.

Kolena u hrudi.

Ruce objímajíc chvějící se nohy.

Hlava skloněná.

Oči zavřené.

V hlavě nekončící válka.

Zakloním hlavu a podívám se na hvězdy.

Mrtvolný výraz, jakoby bez duše upírám na měsíc.

Proč jen září tak jasně, když ho obklopuje temnota?
Proč jen nemůžu být jako měsíc?

Tak krásná a zářící.

Měsíc nepláče v noci, měsíc se směje a ukazuje jak dokonalý je.

Ukazuje, že je dost silný na to, aby zářil i v nekončící temnotě.

Ale přesto v podstatě nezáří.

To slunce ho ozařuje.

Kde je mé slunce?

Kam zmizelo a proč nechce se vrátit zpět? 

A tak jen sedím, obklopena temnotou.

Sedím a čekám.

Čekám, až i mé slunce vyjde a dá mi trochu své záře.

Ta NevinnáKde žijí příběhy. Začni objevovat