Zdál se mi sen.
Tak děsivý sen, že se dokonce bojím o něm psát.
Zdálo se mi, že na všechno přišli.
Že zjistili kdo jsem.
Ukazovali na mě a nechápavě se znechuceným oblíčejem si mě měřili.
Ten pocit snad nikdy nezapomenu.
Oni na TO přišli.
Na to co jsem.
Na to kým jsem se stala.
Doma mě odsoudili.
Venku mnou opovrhovali.
Všichni se otočili zády k mé tváři.
Pocit nicotnosti mě v tu chvíli zasáhl tak silně, že jsem se složila na zem.
Z hrůzou jsem se probudila.
Politá studeným potem.
Oči vyvalené.
Ústa otevřená děsem.
Dech zrychlený.
Tělo rozklepané.
Pokaždé když si na to vzpomenu, je mi zle od žaludku.
Jenže, to jsem ještě nevěděla.
Že oni něco tuší.
Tuší kdo jsem.
Co jsem.
Co jsem udělala a že to udělám zas a znovu.
Bojím se toho dne.
A tak jen čekám, až mě má tajemství zničí.
Nebo se nakonec zničím sama?
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
