Pohledy upřené.
Dívají se na tebe.
Jsou proti tobě mířené.
Volají až do nebe.
Slova chladná jako led.
Zařezávají se do duše.
Trhají ji.
Ničí ji.
Jak jen se smutkem v srdci žít.
Jak jen srdci poručit.
Svět běží dál a já zamrzla.
Ocitám se v pustině.
Sama, vystrašená a zlomená.
Slzy už nejsou na denním pořádku.
Už dávno nahradila je prázdnota.
Prázdný pohled bez smyslu upírám ti do očí.. Ty to však nevidíš.
Neboť po mých křivkách pohledem přejíždíš.
Jsem přece víc než tělo.
Jsem přece míň než duše.
NEJSEM NIC A NIKDY NEBUDU VÍC.
ČTEŠ
Ta Nevinná
ContoDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
