Probudím se na zemi.
Lepkavá tekutina podemnou.
V sedě, s rukama za zády..
Pomalu mžourám očima.
Kde to sakra jsem?
Okolo jen tma.
Pomalu začínám rozeznávat tvary...
,,Ach, bože." zamumlám.
Po zdech okolo v pomalých proudech teče krev.
Krvavé cákance, jako by se snad snažili znovu vymalovat.
Snažím se pohnout, ale svázané zápěstí a kotníky mi to něchtějí dovolit.
Zahlédnu dveře.
Co děje se zde? Proč tu jsem?
Snažím se z provazů vykroutit.
Na dlaň mi kápne první kapka, kterou následuje další a další.
Modřiny na kotnících se s každým pohybem zvětšují a zvětšují.
Hruď se mi zvedá v nepravidelném tempu.
Kousnu se do rtu, aby ze mě nevyšel vzlyk.
Mysl se mi zatemní.
Slzy se spustí po tvářích dolů.
Tu náhle se dveře otevřou.
Paprsek světla, dopadne na mou tvář.
Náhle není víc kyslík.
Náhle není víc svět kolem.
Náhle se každý problém stává úplnou hloupostí.
Kroky duní, jak jde blíž ke mně.
Objeví se předemnou, sehne se a kostnatou prackou mi zvedne bradu výš.
Jeho drápy se mi zaryjí do tváří
Slzy si samovolně cestu našly.
Očima se setkám s těma jeho.
Z toho pohledu, se otřesu.
Tu náhle se jeho tlama roztáhne do nemožného tvaru.
Jeho úsměv je strašidelný.
Cení na mě své tesáky, jako na čerstvě ulovenou kořist.
V tom mi dojde... Že když už tohle má být konec..
Nebudu jen tak zbaběle sedět.
Zavřu oči a znovu otevřu.
Slzy dávno zmizely z mého zorného pole.
Ruce v pěsti.
Strach v srdci a přesto..
Úsměv na tváři.
,,Možná můžeš zničit mé tělo.. Ale nikdy se ti nepodaří zničit mého ducha." pronesu pevným hlasem.
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
