Nikdo jiný, jen já sama se dokážu zničit tak, že padnu na kolena.
Jen já si dokážu tak ublížit, až prosím o odpuštění.
Jen já se dokážu tak zranit, že bych se za to až styděla.
Vlastní slova mučí mě.
Bodají mě.
Týrají mě.
Každá další myšlenka.
Zabíjí mě jako temná milenka.
Každá další rána.
Je pro mě jako uzavřená brána.
Brána za kterou jsou naděje.
Brána za kterou je mé lepší já.
Pomalu tam umírá.
Pomalu se z dohledu ztrácí.
Lapám po dechu.
Nehty zaryté do kůže.
Proč jen se tak ničím?
Oči plné slz.
Ústa plná nevyřčených slok.
Dopustila jsem průnik zlu.
Nenávist mířená na sebe.
Trhá mě na kusy každý den o kousek víc.
Chtěli jsme od života moc.
Zbyla nám jen temná noc.
Noc bez konce a naděje.
ČTEŠ
Ta Nevinná
Short StoryDívka, která je až moc ztracená ve svých myšlenkách. V prohnilých, zvrácených a srdce rvoucích myšlenkách. Jen krátké útržky pocitů a myšlenek vhozené na stránky Wattpadu. ×Objevují se zde určité věci, které by neměl číst nikdo mladší 15 let.
