Z POHLEDU DOMINIKA
Crrrrr! Zazvonil budík a jeho pronikavý zvuk mi nepříjemně zněl v uších. Zvonění náhle přestalo a já jsem si zachumlal hlavu do deky.
Ucítil jsem něčí ruce na mém obličeji. Jednu ruku jsem rychle chytil, když mi zrovna jemně prohrabávala vlasy.
Ozval se hlasitý smích a Jakub mi sundal deku z hlavy. Ostré světlo mě oslňovalo. Vzal jsem jeho ruku, kterou jsem stále bezmyšlenkovitě svíral a zakryl si s ní oči. „ A teď už vstávat! " řekl a pomohl mi nahoru.
Vzal jsem tričko, co jsem včera pohodil k posteli a chystal se ho obléknout. Po Jakubově poznámce k včerejší kalbě jsem ho shodil na postel a odešel se umýt do koupelny.
Je čas jet na Slovensko. Nesmí chybět tradiční zastávka na naší oblíbené benzínce ve Valmezu.
„Dominiku! " ozvalo se z druhé strany regálu. Radek si zrovna prohlížel vína, když mě Kubova Gucci taška pleskla přes obličej.
Otočil jsem se a oba jsme se na sebe s úsměvem podívali. „ Tak jedem ne?" řekl jsem a následoval Jakuba k autu.
Z POHLEDU JAKUBA
Je ráno, teda spíše poledne. Sedím na gauči u postele a tiše pozoruju spící osoby v pokoji. Dominik leží schovaný pod dekou a ven mu čouhají jen konečky prstů na nohou.
Crrrr! Zvoní budík a všichni pokračují ve spaní, a tak ho vypnu a jdu Dominika probudit sám. Sáhnu mu pomalu na obličej a prohrábnu jeho hnědé vlasy.
Jeho ruka mě náhle sevře a zaryje mi nechty do kůže. Hlasitě se zasměju a přiměju ho rychle vstát.
Když skončím na posteli s jeho hlavou těsně vedle mé, otočím se a Dominik odchází.
Jedeme do Slovenska nebo na Slovensko. Řídí Dominik, takže se opět všichni bojíme o svůj život.
Návštěva benzínky je pro nás typická. Vybíral jsem s Radkem víno, když mě napadlo nenápadně odejít, bohužel jsem cestou zavadil o Nika a oba jsme se neubránili smíchu.
Šel jsem do auta s Dominikem v patách.
