Z POHLEDU JAKUBA
Tuhle reakci jsem, abych byl upřímný, vůbec nečekal.
"Jedeme! " ozval se z chodby Radkův hlas. Vzal jsem si věci a vyběhl z pokoje.
Všichni už stáli nachystaní u schodů.
Podíval jsem se na Hasana. Civěl do země a nejspíš dělal všechno pro to, aby se naše zraky nesetkaly.
A za to jsem byl opravdu rád, protože jsem se s ním před celkem krátkou dobou dost pohádal, řekl jsem mu totiž, že mám holku.
Rozhlídl jsem se. Nikde nevidím Dominika. On opravdu odešel? Chápu, že se naštval, ale aby takhle opustil nás všechny, zrovna před koncertem.
Nemůžeme tam jet bez něj. Problesklo mi hlavou a bezmyšlenkovitě a bohužel bez skoro všech svých věcí jsem se rozutekl dolů po schodech a zastavil se až před hotelem.
Mám to udělat?
Mám tam všechny jen tak nechat a jít hledat Dominika?
Myslím, že jo.
Z POHLEDU DOMINIKA
Vcházím do baru a zraky všech se na mě upírají.
Svou špatnou náladou jsem nejspíš naštval pár natěšených fanynek, když jsem je, ne moc něžně, odmítl.
Jdu si co nejrychleji koupit pití, když už je mi podávána tak sedmá sklenička, najednou sem vtrhne očividně dost rozhořčený chlap.
Řve po všech, co se mu postaví do cesty až dojde ke mně.
"Přejete si něco?" zeptal jsem se s trochou povýšenosti v hlase.
A to jsem asi neměl dělat.
Vůbec jsem nečekal, že něco udělá, a tak když mi jeho pěst tvrdě přistála na obličeji, jen jsem se pomalu schoulil na zem.
Teď tu sedím s obličejem od krve, drinkem v ruce a myslím jen na to, že bych už měl jít domů.
