Mé oči spatřily Dominika, stál u dveří a byl velmi zaneprázdněn líbáním Filipa.
Zíral jsem na ně, prostě jsem se jen díval a netušil, co dělat.
Mám se zvednout a odejít?
Zůstat tu a dělat, že jsem nic neviděl?
Najednou mi Eva pomohla se rozhodnout. "Pojď, jdeme pryč," řekla znechuceně a chytla mě za ruku.
Úplně oněmělý jsem ji následoval, prošli jsme kolem Dominika, ale vůbec nevím, zda si nás všiml.
Až po asi deseti minutách chůze jsem se rozhodl něco říct:"Nenávidím ho. "
Eva se na mě jen podívala a kývla hlavou, jako že mě chápe.
Z POHLEDU DOMINIKA
Došli jsme k restauraci a chystali se vejít dovnitř.
Při pohledu na Filipa jsem se sám pro sebe tiše zasmál a nahlas poznamenal, že vypadá nervózně, jako kdyby šel na první rande.
Smích mě, ale rychle přešel, netvářil se totiž ani trochu pobaveně, nýbrž naprosto vážně.
"No, víš...já..myslel jsem... "začal něco koktat.
Nakonec to vzdal a zůstal jen tak mlčet.
Podíval jsem se mu do očí a chystal se něco říct, ale nestihl jsem to.
Přitáhl si mě do polibku a já jsem se konečně cítil spokojeně, tedy až do chvíle, než jsem spatřil Jakuba.
Odtáhl jsem se od něj a vůbec jsem nevěděl, co mám teď dělat.
Z POHLEDU JAKUBA
Doma jsem se podíval na mobil.
Ani trochu mě nepřekvapilo, když se na obrazovce ukázalo spoustu zmeškaných hovorů a sms.
Otevřel jsem jednu z nich.
"Brácho, doufám, že to pochopíš.
Cítím to tak a ty s tím už nemůžeš nic udělat," přečetl jsem nahlas a při tom imitoval Nikův hlas.
Z kuchyně se ozval hlasitý smích, asi jsem právě zněl, jako úplný pitomec.
