Z POHLEDU DOMINIKA
Od našeho prvního polibku uběhl asi jen týden, ale s každým dalším spojením našich rtů jsem si začal něco uvědomovat.
"Promiň, není to správné." omluvil jsem se a pohlédl do jeho smutných očí.
Odvrátil svůj zrak a do ruky vzal mobil.
Po chvíli mi přišla sms: Chápu <3
Pousmál jsem se při myšlence, že mi to napsal i když stál vedle mě.
Věděl jsem, že to pochopí.
Vyběhl jsem ven a rychle utíkal domů.
Vím, mohl jsem jet autem, ale já si právě uvědomil, co opravdu cítím, a tak jsem byl nabitý energií.
Nakonec jsem neběžel domů, mé kroky se zastavili u domu Jakuba.
Celý upocený a udýchaný jsem vyběhl schody, zazvonil na zvonek a netrpělivě čekal.
Nic.
Zvoním znovu.
Nic.
Z POHLEDU JAKUBA
"Ták Evo, jsme tady. " řekl jsem nadšeně, když jsme dorazili k restauraci.
Za to co pro mě dělá, jsem se rozhodl vzít ji na dobrý oběd.
Všechno probíhalo v pořádku, Eva se konečně trochu rozmluvila a já jsem se cítil bezstarostně.
Samozřejmě jsem za ni zaplatil a šli jsme domů.
Když jsme vyjeli výtahem, před dveřmi jsem spatřil ustaraný Dominikův obličej.
Zaťal jsem ruce v pěst při vzpomínce na to ráno.
Eva si toho všimla a vrhla na mě pohled, jako by mi chtěla říct: Uklidni se, myslím, že se ti chce omluvit.
Ruce jsem pomalu uvolnil a vyšel z výtahu na chodbu.
Od Dominika mě dělilo jen pár centimetrů.
Najednou jsem se neovládl, chytil jsem ho za bundu a práskl s ním silně o zeď.
Nevím, co mě to popadlo, cítil jsem potřebu se mu za vše pomstít.
Eva zůstala udiveně stát.
Přišla k Dominikovi, ten jí dal peníze a řekl, ať jede domů.
Poslechla ho.
Chvíli na to mi zazvonil mobil, zvedl jsem ho a....
