Z POHLEDU DOMINIKA
Dneska je další koncert. Koukám na Jakuba když nastupujeme do auta, chová se jako obvykle, trochu hloupě.
Dělá jako že se nic nestalo? Nebo měl snad ztrátu paměti?
Je to den jako každý jiný, avšak je na něm něco zvláštního.
Trochu napjatou atmosféru pocítili snad úplně všichni, včetně fanoušků.
Dominiku? Ozvalo se náhle z vedlejšího pokoje v hotelu. Hned jsem poznal, kdo volá.
Nikam nejdu, pomylel jsem si a zůstal jsem jen tak stát.
Z POHLEDU JAKUBA
Nechci se o tom bavit, chci na to pouze myslet předtím než půjdu spát.
Když jsem se vrátil od Dominika domů nad ránem,
nechal jsem si všechno pořádně projít hlavou.
Nevím, proč jsem nic neřekl.
Nevím, proč jsem hned odešel a nezůstal až do rána.
Prostě jsem pochopil , že tohle není to co chci.
Odvážil jsem se na něj zavolat z mého pokoje, který jsem tentokrát nesdílel s Dominikem, nepřišel.
A tak jsem se zvedl z velkého gauče, otevřel dveře hotelového pokoje a vyšel na dlouhou chodbu.
Chvíli jsem jen tak stál a přemýšlel, zda to mám opravdu udělat.
Ale když jsem ho najednou spatřil, byl jsem si jistý, že ano.
Chytl jsem ho dlaní za bradu a před zraky všech ho políbil. Tohle je opravdu konec.
