Z POHLEDU JAKUBA
Ocitl jsem se sám ve svém pokoji. Stál jsem chvíli u okna a pozoroval lidi venku, když tu najednou se ke mně přibližovaly něčí kroky, s nadějí jsem se otočil a... Hasan?
Pozdravili jsme se jako obvykle... A objetí nesmělo chybět.
Stáli jsme tam takhle několik minut. Proč?
Příjde mi, že když se bojím Dominika milovat, potřebuju ty city věnovat někomu jinému.
Potom jsme se od sebe odtrhli...
Večer se ke mně ještě stavil. Ležel jsem zrovna ve své posteli. "Ahoj," pozdravil mě a sedl si na postel.
Povídali jsme si, protože jsme se dlouho nevideli.
Ale u pouhého mluvení jsme nezůstali.
Lehl si za mnou a nějak se to zvrtlo. Zacali jsme se líbat a současně si sundávat kusy oblečení.
Pohodil jsem jeho kalhoty do kouta a všechno začalo.
Důležité je podotknout, že z toho jsem neměl tak zvláštní pocit, jako s Nikem. Nemiluju ani jednoho, jen mě přitahují.
Ale teď už zpět do současnosti.
Je ráno a mně už kručí v břiše hlady.
Naštěstí jsme v hotelu a hotelové snídaně jsou prostě nejlepší.
Jdu dolů po schodech a když dorazím do jídelny, co nevidím.
Hasan a Dominik si u stolu bezstarostně povídají a oba nic netuší.
Přibližuju se k nim, Hasan se na mě otočí a nadšeně zamává, kdežto Dominik se jen lehce pousměje.
Znám ten úsměv moc dobře, zase je myšlenkama úplně jinde.
