Z POHLEDU DOMINIKA
Z nějakého důvodu jsem se neodtáhl od polibku, možná z části kvůli tomu, že jsem po tom vlastně toužil.
Jen jsem nečekal, že to přijde tak rychle, tak nečekaně.
Po chvíli jsem od něj odstoupil a navrhl mu, abychom se přesunuli ke mně domů.
Jakub řekl:„Stejně tě miluju."
Prohrábl mé krátké vlasy a po chvíli mě pohladil po tváři.
Usmál jsem se.
Z POHLEDU JAKUBA
Miluju ho. Jo..miluju.
Přehrával jsem si v hlavě, když jsme jeli domů k Dominikovi.
Dorazili jsem před ty dveře, které tak dobře znám.
U kterých jsem stál na Vánoce.
Znám i ložnici, postel, kuchyň a jídelnu.
Chci znát víc, chci znát všechno.
Dominik otevřel a já jsem zůstal stát na chodbě.
Najednou mi začalo být chladno, cítil jsem se, jako v ten zasněžený večer, který byl tak krásný, dokud se v nás něco nezlomilo.
Ale teď to bude jinak, bude to prostě jiné.
Chytil jsem ho kolem pasu a odnesl do postele.
Nebránil se.
Z POHLEDU DOMINIKA
Vzal jsem jeho jemnou tvář do náručí.
Zadíval se na ty krásné oči, na ten úsměv a ty obrázky.
Miluju ho. Jo..miluju.
