Z POHLEDU DOMINIKA
"Co tady děláš? " zeptal jsem se po chvíli, když jsem hleděl na nervózního kluka přede mnou.
" Myslím, že nadešel čas mi to vynahradit" řekl a nasadil drzý výraz.
Pohybem ruky jsem mu naznačil, ať jde dovnitř a dveře jsem za ním zabouchl.
Z POHLEDU JAKUBA
"Co si dáš? " podíval jsem se na tichou dívku v mé kuchyni.
Jen pokrčila rameny a já jsem si hlasitě povzdechl.
Vytáhl jsem z lednice nějaké jídlo, ale pak mě napadlo, že lepší bude jít do restaurace.
Vyšli jsme z bytu a já se s ní snažil trochu konverzovat:" Půjdeme se nasnídat, jo? "
Jen se na mě usmála.
Mávl jsem na taxik a ten nás zavezl přímo před místo, kde se hodláme najíst.
Z POHLEDU DOMINIKA
Zavedl jsem Filipa ke mně do pokoje a sám jsem se posadil na postel, zatímco on zůstal mlčky stát.
Zasmál jsem se a vstal. "Tak, co bys chtěl dělat?" vypadlo ze mě.
"To bys měl vědět ty, "odpověděl rychle a znovu se mu na tváři ukázal jeho troufalý úsměv.
" Dobrá tedy, " řekl jsem si pro sebe, popadl bundu, mobil, klice a vydali jsme se společně do města.
Hned jsem věděl, kam půjdem.
Kam jinam bych měl Filipa pozvat, než do mojí oblíbené restaurace.
" Snídal jsi? " zeptal jsem se.
Zakroutil hlavou, že ne.
Já taky ne a už umírám hlady.
Z POHLEDU JAKUBA
Vešli jsme dovnitř, jako vždy jsem si sedl ke stolu pro dva, tentokrát jsem ho však sdílel s Evou namísto s Dominikem.
Konečně jsem si s ní začal celkem povídat, když mi najednou řekla:"Neotáčej se! "
Samozřejmě, že jsem se otočil, ale dělat jsem to neměl, protože to co jsem uviděl mi naprosto zlámalo srdce.
