Z POHLEDU JAKUBA
Probudila mě něčí ruka, která mi jemně hladila stehno.
"Dominiku? " řekl jsem rozespale.
" Co prosím, jaký Dominik?" odpověděl mi naprosto neznámý hlas a já jsem se rychle otočil, abych té osobě viděl do obličeje.
"Jsem Eva, " představila se mi a sladce se usmála.
Co se tady sakra stalo?
Z POHLEDU DOMINIKA
Když jsem si lehl za Jakubem a uvědomil si, že už k němu nic necítím, vstal jsem opatrně z postele, vzal si z křesla věci a vydal se domů.
Cestou jsem přemýšlel, co asi bude dál.
Z mých myšlenek mě vyrušil mně moc dobře známý hlas.
"J.. Já, jen jsem tě chtěl vidět. " podíval se na mě Filip a já jsem ho jen přátelsky poplácal po zádech.
Do ucha jsem mu zašeptal:" Já vím a neboj, ten včerejšek ti vynahradím. "
Zasmál jsem se sám pro sebe a pomalou chůzí se přibližoval ke dveřím.
Z POHLEDU JAKUBA
" Proč jsi tady a kde je Dominik?
Zeptal jsem se podrážděně, zatímco jsem se rychle oblékal.
Eva se na mě jen smutně podívala.
"Promiň,"omluvil jsem se hned a naznačil, ať se posadí na křeslo.
"No? " naléhal jsem, aby mi to vysvětlila.
" Poslal mě k tobě Dominik, prý že je ti smutno.
Ale neboj, nic jsme spolu nedělali. " ujistila mě.
Po chvíli přemýšlení jsem se Evy zeptal:" Zůstaneš tu dneska se mnou?" a zoufale se jí podíval do očí.
Přikývla, chytl jsem ji za ruku a vedl do kuchyně, abych nám připravil snídani.
Z POHLEDU DOMINIKA
Crrrrr, zazvonil zvonek u dveří.
Otevřel jsem je a za nimi spatřil Filipa.
