Z POHLEDU JAKUBA
"Ne, neměli. " odpověděl jsem rychle.
Podíval jsem se Dominikovi upřímně do očí a téměř zašeptal:" Pamatuješ si ze včerejška vůbec něco?
"Hádej. " řekl a potichu se zasmál.
Z POHLEDU DOMINIKA
Ležím a pozoruju Jakuba, jak se převlíká.
Myslím, že jsou ostatní asi trochu naštvaní, když jsme se oba nedostavili na koncert.
" Nevadilo klukům, že jsme nepřišli? zeptal jsem se po chvíli.
"Ale my jsme tam byli. " odpověděl Jakub a znovu se na mě podíval.
No jo, já si asi opravdu nic nepamatuju.
Z POHLEDU JAKUBA
Začal jsem vyprávět, co se včera dělo:
" Dopravil jsem nás rychle na hotel. Chtěl jsem, abys zůstal tady, ale ty jsi stále opakoval, že mě potřebuješ."
"Vážně?" zeptal se Nik zaujatě.
"Vážně, " odpověděl jsem a pokračoval:" Vzal jsem tě tedy s sebou na koncert.
Ostatní se netvářili zrovna nadšeně, když ses tam zjevil, ale nakonec jsi to celkem v pohodě odzpíval. "
" Tak to jsi na mě pyšný, ne? " řekl najednou a zasmál se tak upřímně, že jsem vůbec nevěděl, co říct.
" Jasně, že jsem, " zašeptal jsem, protože mi došel hlas.
Z POHLEDU DOMINIKA
Je čas vstávat a hlavně snídat. Umírám totiž hlady.
I když po včerejší noci mi není zrovna nejlíp a zdá se, že to Jakub tuší.
" Jen lež, něco ti přinesu," zachraptěl ode dveří.
Já jsem ho s radostí poslechl.
Uvelebil jsem se ve své posteli a chvíli jen tak ležel a přemýšlel, když tu najednou vedle mě cinkl Jakubův mobil.
Se zájmem jsem ho odemkl a uviděl něco, co mě dost překvapilo.
