Z POHLEDU JAKUBA
Někdo zaťukal na dveře.
Zdálo se mi to trochu nesmělé.
„Dále,"řekl jsem tiše.
Do pokoje vstoupil Calin a vypadal poněkud rozrušeně.
Vrhl jsem na něj "stalo se něco?" pohled.
A on zase "jo stalo" pohled.
No super,to tu ještě scházelo.
Calin přistoupil blíž a spustil:„ Dominik odmítá odletět,prý s tebou nutně potřebuje mluvit. Mohl bys mu prosím vysvětlit, že tuto dovolenou plánujeme už dlouho, tak ať se umoudří a letí se mnou."
„Jo..jasně,"odpověděl jsem s trochu nechápavým výrazem, ale jo, v pohodě.
Klidně se s Dominikem sejdu, ale jestli mi zase bude něco vyčítat, tak se na něj vykašlu.
Z POHLEDU DOMINIKA
Kdybych byl debil, tak by mi asi ani nedošlo, že ta písnička je o mně a teď bych mohl s klidným svědomím odletět pryč, ale já debil nejsem.
Nebo vlastně trochu jsem.
Musím se s Jakubem sejít, nejspíš ho pozvu do nějaké restaurace, nějaké, kde nám kdysi bývalo dobře.
Mám v plánu se mu omluvit, všechno vysvětlit a neopustit ho. Už nikdy.
Z POHLEDU JAKUBA
Je to tady.
Čas naší schůzky.
Abych řekl pravdu, docela se i těším.
Jsem u vchodu do restaurace, Dominika vidím netrpělivě čekat u našeho obvyklého stolu se sklenicí v ruce.
Snad to dobře dopadne.
Přišel jsem ke stolu a jako za starých časů jsme se pozdravili krátkým přátelským objetím.
Je to zvláštní pocit.
Nemohl jsem to vydržet, odtáhl jsem se od něj a pomalu ho začal líbat.
