Z POHLEDU DOMINIKA
Blíží se Štědrý den. Doufal jsem, vlastně jsem věřil, že letošní Vánoce strávím se svou "rodinou", hlavně s Jakubem. Ale nakonec jsem zjistil, že nemá čas.
Ale musím to hodit za hlavu, jedeme na další koncert. V autě jsem se omylem dotkl Jakubovy nohy, chytl mi ruku a hladil si s ní stehno. S úsměvem jsem se narovnal a odtrhl se od něj.
Nevím, co se s ním poslední dobou děje, ale k mému překvapení mi to nevadí.
Dnes v noci jsem nemohl usnout, a tak jsem si vlezl za Jakubem, přitiskl se ke mně a po dlouhém povídání jsme už nevěděli o světě.
Je takové chování mezi kamarády normální?
Z POHLEDU JAKUBA
Už tu budou Vánoce. Vlastně se na ně vůbec netěším, nemám na svátky, kvůli práci čas.
Vypadá to,že je to Dominikovi líto. A mně taky. Trávíme spolu hodně času, ale mně to nestačí.
Další koncert se blíží a v autě se mi stala trochu zvláštní věc. Proč jsem to udělal nevím ani já. Ta myšlenka mě prostě lákala.
Co to se mnou je?Dominikovi to nejspíš nevadí, což mě těší i trochu děsí.
V noci, teda vlastně skoro ráno, jsem si jen tak ležel ve své posteli a poslouchal písničky.
Najednou se ke mně přiblížil Dominik. Myslel jsem, že chce jít třeba na balkon, ale lehl si za mnou. Né, že bych nebyl rád, jen mě to zaskočilo.
Přitiskl jsem svûj hrudník k jeho zádům a začal vyprávět o našem přátelství. Za chvíli jsme usnuli.
