Z POHLEDU JAKUBA
Sešel jsem dolů na snídani. Já ani hlad nemám, ale nejspíš si dám něco s Dominikem na pokoji.
Vzal jsem talíř a dal na něj dva rohlíky, máslo a šunku.
Abych Nika trochu postavil na nohy, nalil jsem do hrnků kafe.
Tak a teď jsem zvědavý, jak mu to donesu.
Z POHLEDU DOMINIKA
Když jsem mobil odemkl, na obrazovce se objevilo třináct hlasových zpráv ode mě.
"Ach bože, "povzdechl jsem si a pustil se do jejich přehrávání.
" Prosím brácho přijď, "ozvalo se z telefonu: "Chybíš mi a já tu nechci být sám."
A tak to pokračovalo ještě dlouho.
Jedna zpráva mě, ale dost překvapila: "Jakube, myslím, že tě mi... "
Nedokončil jsem to, ale vím, co jsem chtěl říct.
Najednou někdo zaklepal.
Posadil jsem se a čekal, až vejde.
Dveře se otevřely a do pokoje přišel Jakub.
Z POHLEDU JAKUBA
Stojím před postelí, na které sedí Dominik. V ruce svírá můj mobil a tváří se celkem zmateně.
"Stalo se něco? " zeptal jsem se.
Když si mě všiml, položil mobil na polštář a na jeho tváři se rozzářil široký úsměv.
" Už mám opravdu hlad, " podotkl a šel se posadit ke stolu.
Postavil jsem před něj talíř i hrnky s kafem. S velkou chutí se zakousl do rohlíku.
Podíval jsem se mu do očí a zeptal jsem se:" Jsi pořád naštvaný? "
Z POHLEDU DOMINIKA
Už mě to vůbec neštve. A myslím to opravdu upřímně.
Vzal jsem Kubu za ruce a věnoval mu pohled odpuštění.
Teď budeme kámoši, jako dřív, než jsme spolu strávili tu noc.
