Z POHLEDU JAKUBA
Je to tady. Chvíle, kterou jsem si často přehrával v mysli, když jsem Dominika svíral v náručí a hladil jeho hebké vlasy.
Stále jsem uvnitř sevřený, jako bych měl strach. Ale proč ? I Dominik nevypadá úplně klidně, přesto děláme jakože nic. Najednou se nade mě nakloní a..
Líbá mě na krku, ústech a občas se pousměje a něco řekne........
Už je po všem, přece ste si nemysleli, že vám to dopodrobna popíšu.
Ležíme, mlčíme. Podíval jsem se na něj, usmívá se.
Z POHLEDU DOMINIKA
Lehce projíždím Jakubovi po břiše a utírám mu pot.
Ještě chvíli se k sobě jen tak tiskneme, ale potom vstaneme.
Všiml jsem si divné atmosféry, která tu panuje.
Nejspíš to bude tím, že tohle ani jeden z nás nečekal. Aspoň myslím. Trochu mě znepokojuje myšlenka, že by Jakub o tomto někdy přemýšlel.
Sedíme spolu na okraji postele a vůbec nemluvíme.
Konečně se odhodlám něco říct, když mě Jakub přeruší : „ Já.. Měl bych už asi jít. "
Jen jsem přikývl a bezmocně sledoval jak mizí z pokoje. Je tohle opravdu konec?
Z POHLEDU JAKUBA
Odtrhl jsem se od něj a s pohledem sklopeným k zemi jsem pomalu odešel z pokoje.
Bohužel, obléknout se musím až na chodbě, tak doufám, že nikoho nepotkám. Studený vzduch na mě táhne a já nevím, co si mám o dnešní noci myslet.
Moje kroky směřují k autu.... Tak Veselé Vánoce Niku, řekl jsem si v duchu a i přes mou zmatenost se neubránil úsměvu.
