Z POHLEDU DOMINIKA
Nemyslím si, že jsme na vše zapomněli, ale už se dokážeme chovat jako dřív, teda skoro.
Nesmíme spolu zůstat sami, a tak se stále držíme s ostatními...
Stalo se nám to jen jednou. Seděl jsem v autě a čekal na kluky.
Po chvíli se dveře prudce otevřely a na zadní sedadla se rozvalil unavený Jakub.
Neřekl ani slovo, nejhorší však bylo, že já taky ne.
Takže jsme tam tak seděli, teda aspoň já jsem seděl, a celou tu dlouhou dobu mlčeli.
Už si na to dávám pozor, byl to nepříjemný pocit.
Ráno mi zvonil budík, znovu se otravný zvuk rozléhal po pokoji.
Neměl ho kdo vypnout, ani ničí ruce jsem necítil na tváři, přesto jsem natáhl ruku a přesvědčil se o opaku.
Opravdu, něco jsem ucítil.
Odkryl jsem si hlavu, ale nikdo tam nestál.
Myslím, že začínám bláznit.
Dneska jsem se rozhodl, že si oholím vlasy. Dřív jsem to tak nosil, tak doufám, že toho nebudu litovat.
Hned po snídani jsme se všichni společně vydali do kadeřnictví.
Z POHLEDU JAKUBA
Dominik si oholil hlavu, znova.
Nevadí mi to, jen si musím zvyknout.
Vždy když jsem se na něj otočil, naše pohledy se k mému překvapení střetly a ani jeden z nás neuhnul.
Možná se vám honí hlavou, jak pokračoval večer, kdy jsem Dominika před všemi políbil.....
Když jsme od sebe oddálili rty,
nastalo naprosté ticho, aniž bych se na někoho podíval,
jsem se otočil a odešel zpět do svého pokoje.
Ale to, co se stalo za chvíli mi dodnes vrtá hlavou...
