Z POHLEDU JAKUBA
Už je v pohodě.
Probouzí se.
Co se stalo?
Spadl na zem.
Slyšel jsem hlasy, ale stále jsem nechtěl otevřít oči.
"Počkejte, já ho probudím, "řekl někdo a já jsem najednou ucítil jemné rty na těch mých.
Vyděšeně jsem se mu podíval do tváře.
" Kdo jsi? " zeptal jsem se ještě vyděšeněji cizího kluka, který mi právě věnoval polibek.
" Honza, Dominikův bratranec. " odpověděl naprosto klidně.
Posadil jsem se, podíval se na pobavené obličeje ostatních a vrhl na ně vražedný pohled.
Pomalu jsem vstal a šel přímo k Dominikovi stojícímu opodál.
" Ahoj Šípková Růženko, " zachraptěl a trochu se pousmál.
Z POHLEDU DOMINIKA
Už je večer.
Klip je dotočený a já konečně můžu jít do města.
Na našem smluveném místě na nás již čeká Calin.
V ruce drží telefon a usmívá se.
" Jdete pozdě, " řekl naštvaně, ale jeho rozzlobený pohled se opět změnil v krásný úsměv.
Pokrčil jsem rameny a vyrazili jsme do baru.
" Abych nezapomněl, tohle je Honza, Honzo, to je Calin, " představil jsem je.
Z POHLEDU JAKUBA
Nik se šel zase bavit beze mě.
Já jsem zůstal doma, lehl si na postel a přemýšlel, až jsem nakonec usnul.
Najednou slyším nějaký hluk.
Co se děje?
Dívám se na mobil, je 3:42.
"Dominiku?" zašeptám, když ho uvidím ve svém pokoji," Ty brečíš? "
Brečí a přitom si lehá na mou postel.
Vůbec nechápu, co se děje.
Sahám po peřině a přikrývám s ní sebe i Dominika.
Pak mě napadlo sundat mu boty a bundu, ale to jsem neměl dělat.
