Chůva za všechny prachy - Z.M

15. Pan ,, žárlivý idiot,,

,,Takže slečna Tomlinson. Váš bratr tady taky trávil poměrně hodně času." No super je tady vůbec někdo,kdo by ho neznal ?
,,Tak co se stalo ? Budu hádat ... kolegyně Blacková ? Ano ta vašeho bratra neměla obzvlášť v lásce. Moc bych se nedivil,kdyby to byla právě ona kdo vás sem poslal." Moje pusa mi spadla až na zem. Je to ředitel a přijde mi,jako kdybych byla nějaký jeho parťák. Je to asi jediný učitel který měl Louise rád,jinak si tu na mě každý vybíjí vztek. ,,Tak co se stalo ?" ,,Nic přišla jsem pozdě a chtěla se omluvit,ale Blacková mě nenechala ani domluvit a vyhodila mě." Ředitel se začal hlasitě smát. ,,To jsem si mohl myslet. Jako kdyby tu byl váš bratr. Tak pro jednou vám to prominu a pozdravujte ode mě bratra." S úsměvem jsem se zvedla a odešla. Pro jednou jsem ráda,že ho mám. Na druhou stranu... Kvůli něj jsem v té ředitelně taky skončila,že ? S arogantním úsměvem si beru ze skříňky věci na další hodinu a pokračuju do třídy.Opět si chci sednout na svoje místo,ale jediné volné místo je vzadu u nějakého kluka. Eh.. moje smůla.Měla jsem si pohnout a ne vykecávat s ředitelem,který je mimochodem celkem fajn. S tichým zakurvovaním si k němu přisednu k tomu frajerovi a v zápětí hned lituju. Vypadal celkem mile. Takový normální kluk se světle hnědými vlasy a čokoládovými oči. Měla jsem v plánu ho ignorovat a nějak tu blbou hodinu vytrpět,ale on nejspíš mé pocity nesdílel. ,,Čau. Jsem Luke. Luke Austin" Eh,no to mi chybělo. Jak kdybych neměla doma pět jeho kopií,přičemž jedna méně kvalitní než druhá. ,,Víš,princezno,když se ti někdo představí,je slušnost mu odpovědět." ,, No..Předběhl jsi mě." Po tomhle by každý normální kluk sebral svoje ego a odplazil se hodně daleko,tak abych ho do něj nemohla znovu kopnout. Doufala jsem třeba,že mě už nechá na pokoji,ale ne. Takovou radost by mi přece neudělal. ,,Tak to promiň. Já jsem netušil,že slečinka je Bad Girl." Bože ! Prosím zbav mě toho blba. ,,Co chceš za to ,abys mi dal pokoj ?" Nachvilku se zamyslel,protože se mu lechce nakrčilo čelo. No wow fakt by mě zajímalo nad čím přemýšlí. ,,Příjemnější přístup ? Hele nic jsem ti neudělal." Celou hodinu jsem neměla od něj pokoj.Pořád mě otravoval kvůli každé pitomosti. Jednou kvůli toho,že chtěl vědět,co učitelka říkala, po druhé zas potřeboval půjčit tužku.Netuším,co má ten kluk za problém.Nejspíš nemá kamarády nebo nevím. Po třetí už to ani učitelka nevydýchala a kdyby nezazvonilo tak jdeme oba k řediteli. Nevím co by mi řekl,kdybych tam dneska byla už po druhé,ale ,,ahoj rád tě zase vidím,, by to asi nebylo.

Po skončení dalších otravných hodin konečně následoval oběd. Mám šílený hlad. Příště si rozmyslím,jestli mi stačí na svačinu jenom jablko a pomeranč,protože NE opravdu nestačí. V poslední hodině už jsem myslela že umřu hlady a celou dobu si opakovala,že za chvilku už bude jídlo. Ta chvíle je konečně tady a můžu se najíst !!!  Z poslední hodiny doslova vybíhám a na schodech se málem zabiju,když je beru po dvou. V jídelně jsem nečekaně první,ale to co mi přistane na talíři mi hned zkazí náladu. Vypadá to jako něco,co sežralo něco a potom to s tím mělo dítě. Já vím...Přehledné,ale vážně.Tohle by nesnědl nikdo. Představte si nejodpornější jídlo na světě a potom to vynásobte slovem BLÉ a máte výsledek = školní kuchyně. S odporem a kručícím břichem odcházím z jídelny a jdu ke své skřínce. Vytahuju si svojí koženou bundu a s mobilem na uchu jdu směrem k východu. Volám svojí chůvě,která mi oznamuje,že už je na cestě. Před školou se srazím s klukem,co do mě celý den šil. No proč ne ? Stejně už mám blbou náladu,protože pořád umírám hlady.

Můj zadek kupodivu nepřistál ve velké kaluži bláta na zemi a to jenom díky tomu,že mě zachytil. ,,Woah,pozor,zlato. " Usmála jsem se a chtěla jít do auta za Zaynem. ,,Hej !" Přitáhl si mě za ruku k sobě a pevně,přesto něžně mě držel. ,,Vím že nejsi odtud,ale tady v Londýně bývá zvykem, že když někomu zachráníš zadek před kaluží bláta,ten člověk většinou poděkuje." Agggrrr....v hlavě jsem si nafackovala. Kam jsem dala svoje vychování ?! Jako jo je to otrava,ale- ,,Ehm,promiň. Jo děkuju,Luku." ,,Hmm,co dostanu za to že tvoje prdelka neskončila v tom blátě ?" Pozvedla jsem obočí a nevěřícně na něj koukala. ,,Poděkování už jsi dostal,takže-" ,Jen jsem chtěl vědět, jak se jmenuješ." Pokrčil rameny a špičkou boty vrtal do země důlek.Chvíli jsem váhala,jestli mu to mám říct,ale nakonec proč ne ? ,,Jsem-" ,,Daniell, pohni svým nádherným zadkem,lásko !" Omluvně jsem se usmála a odběhla do auta zabít Zayna. ,,Tak ahoj,Daniell !" Zakřičel za mnou Luke a já si nastoupila za chůvou. ,,Zayne ! Neříkej mi lásko !" ,,Milé přivítání.Mimochodem taky tě rád vidím a jak se máš,Zayne ? Jo v pohodě jde to a ty ?" ,,Trpíš samomluvou nebo co ?" ,,Ani ne spíš sexuální frustrací." ,,Nech toho a radši mi zastav u nějakého bufetu.Umírám hlady." ,,Tak to máš smůlu,protože jsi na mě drzá ." Uražený obličejík & našpulená pusinka by mohla zabrat. ,,Prosím ! Plosíííííím,Zaynie,ploším !" ,,Fajn !" Ha ! Konečně zastavil před nějakým rychlým občerstvením. ,,Bude jídlo !"

,,Bože,jsi jak kyselina !Ne!Jsi Niall!" Říká a nevěřícně nade mnou kroutí hlavou. ,,Kdybys viděl to rádoby jídlo ve škole,taky bys byl kyselina/Niall."
Po dojezení křupavé placky s kuřecím masem a se zeleninou znovu nastupuju do auta a vyjíždíme směr domů. ,,Dan ?",,No ?",,Co to bylo za kluka před školou ?" Divně se zaculil a vtipně na mě mrknul. ,,Luke,proč ?",,Jenom tak.Ty s ním nebo máš ?" Celý se napnul. V rukou drtil volant a čekal na mojí odpověď. Hmm...přemýšlím co mu odpovědět. ,,Ne jenom kamarád." ,,Kamarád,který ti sahá na zadek ?" ,,Chytal mě,když jsem padala do bahna ! Já se ti nemusím zpovídat ! Nejsi můj táta !" Překřížila jsem si ruce na hrudníku a dál se jenom dívala z okna,jako uražený spratek. On křečovitě svíral volant a ta cesta se mi zdála nekonečná. Co je mu do toho,jestli s ním něco mám nebo ne ? I kdybych s ním něco měla,tak co mu je sakra do toho !? Nemá právo rozhodovat o tom s kým chodím ! Co si o sobě myslí !? Navíc mám ohledně Luka určité podezření.

Když jsme konečně dorazili domů,práskla jsem batohem a odkráčela k sobě do pokoje. Vysloužila jsem si tím nechápavé pohledy kluků a ignorovala je. Nechybělo ani dramatické prasknutí dveří.

Pohled Zayna
Přijel jsem pro ni na parkoviště. Mluvila tam s nějakým klukem. Měl světle hnědé vlasy a strašně uplé džíny. Nechápu,jak si to na sebe může dobrovolně vzít. Já to nosím jenom na koncerty. Měl jsem neskutečnou touhu vylézt z toho blbýho auta a rozbít tomu frajerovi hubu. Přitom jak ji srazil málem spadla a teď drží to,na co když jsem sáhnul já,tak mi přistála jedna dobře mířená facka. Drží jí za ten dokonalý zadek a já pomalu,ale jistě začínám rudnout vzteky. Když na ní zavolám,tak jí ten konečně pustí a ona jde za mnou. Ještě na ni něco volal,ale to už jsem neslyšel. Měl štěstí,jinak bych si už opravdu vystoupil a vylepšil mu ksicht. ,,Zayne ! Neříkej mi lásko !" ,,Milé přivítání.Taky tě rád vidím a mimochodem jak se máš, Zayne ? Jo v pohodě jde to a ty ?" No co aspoň pozdravit mě mohla,když už jsem pro ni přijel. ,,Trpíš samomluvou nebo co ?" ,,Ani ne spíš sexuální frustrací." Pomoc bych celkem uvítal. ,,Nech toho a radši mi zastav u nějakého bufetu. Umírám hlady." ,,Tak to máš smůlu,protože jsi na mě drzá." Našpulila pusinku a udělala ten svůj uražený obličejík,který dokonale funguje na jejího bratra,ale ne na mě. ,,Prosím !Plosíííííím,Zaynie,ploším !" Bože to její šišlání.Dal bych cokoliv za to,aby na mě nešišlala jako na malé děcko. ,,Fajn!" Dal jsem klíčky do zapalování a rozjel se.Cestou jsem narazil na nějaký fast food. No,to jí bude muset stačit. ,,Bude jídlo ! " Ironicky jsem ji napodobil. Vypadala,jako naše fanynky na koncertu. Větší radost nemá ani dítě u vánočního stromečku. 

Nevěřícně se koukám jak do sebe cpe už druhou tortillu ,,Bože jsi jak kyselina! Ne! Jsi jako Niall!" Přiblble se zaculí a propaluje mě pohledem, když se jí kousek snažím ukousnout. ,,Kdybys viděl to rádoby jídlo ve škole, taky bys byl kyselina." No to asi jo. Úplně se mi před očima objevil obrázek jídla ze školní jídelny. No fuj ! Jenom ta představa ve mě vyvolává pocit zhnusení. Když konečně dožvýká svojí porci,nasedáme do auta. Nedá mi to a prostě se musím zeptat,co to bylo za kluka. ,,Dan ?" ,,No ?" ,,Co to bylo za kluka před školou ?" Křečovitě jsem napodobil něco čemu se říká úsměv. ,,Luke,proč ?" ,,Jenom tak.Ty s ním nebo máš ?"  S odpovědí si dala celkem na čas a to mě ještě víc znervózňovalo. Možná až moc jsem stiskl volant a pořád čekal,až mi odpoví. ,,Ne, jenom kamarád." Och,takže kamarád.No to určitě. ,,Kamarád,který ti sahá na zadek?" Tady jsem měl držet hubu a nechat to být. Zjevně jsem se jí dotknul. ,,Já se ti nemusím zpovídat ! Nejsi můj táta !"Jo teď už stoprocentně vím,že jsem to přehnal. Proč jsem s tím vůbec začínal ? Ta cesta se mi upřímně zdála nekonečná a myslím,že jsem nebyl sám.

Doma jsme byli až kolem půl čtvrté. Daniell vyběhla z auta hned jak jsem zaparkoval. Než jsem jí stačil doběhnout,byl už batoh pohozený u sedačky a vilou se linul zvuk prasknutí dveřma. No vidím to tak,že se mě teď budou všichni ptát co se stalo.

-----------------------------------------------------------
Ahoj zlatíčka 😘

TerkaTomlinson91